Recese století: Anglické námořnictvo naivně předvedlo svou chloubu falešnému princi. Stačil turban a líčidla

Recese století: Anglické námořnictvo naivně předvedlo svou chloubu falešnému princi. Stačil turban a líčidla
Zdroj: Wikimedia Commons/U.S. Navy, Public domain
Loď HMS Dreadnought měla v roce 1910 teprve 4 roky a platila za vrchol výbavy britského námořnictva. Přesto se skupině recesistů kolem Horace Colea podařilo dostat na její palubu a z dnešního pohledu vlastně díky primitivní lsti. V přestrojení za habešské monarchy požívali doslova královské výsady. Zcela vlevo sedí spisovatelka Virginia Woolfová, organizátor akce Cole naopak zcela vpravo v cylindru.Skupinu recesistů vyšel celý podnik na 4 000 liber, což je dnes asi půl milionu liber. Přibližně čtvrtina té sumy padla na šperky.Výbava lodi byla nejmodernější, jak jen to doba dovolovala. Námořníky muselo velmi mrzet, že se nechali tak snadno obelstít. Dnes by to možné nebylo, ale tehdy – bez internetu a podobných vymožeností – šlo mnohem snadněji uspořádat podobnou akci. I když se jistě jednalo o riskantní podnik...Jakmile se rozkřiklo, jak snadné bylo obelstít britské námořnictvo, vyrojil se bezpočet vtipů upozorňujících na zdařilou recesi.+ 1 fotka+ 2 fotky

Bylo 10. února 1910, když se skupinka recesistů kolem Horace de Vere Colea pustila do vskutku husarského kousku. Promyšlenou mystifikací obelstili velení britského Královského námořnictva.

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 10. 02. 2021 08:00

Britské Královské námořnictvo se staralo o celou flotilu lodí, které byly připraveny na povel Jeho veličenstva krále Eduarda VII. vyplout a bránit zemi proti nepřátelům, případně splnit jakýkoliv další úkol. Vlajkovou lodí v té době byla impozantní HMS Dreadnought, která se stala jakousi ikonou, zárukou bezpečnosti země, ale také skvostem. Když připlula do Londýna, přišlo se podívat na milion lidí ze širokého okolí. Kdo by si ji nechtěl podrobně prohlédnout? Jenomže šlo o loď vojenskou, a tak nelze předpokládat, že by na palubu mohl být pozván kdokoliv. Horace de Vere Cole se rozhodl, že on se tam podívá. A protože to byl muž činu, začal jednat…

Turban a make-up proti armádě

Jak snadné bylo obelstít tehdejší strážce vojenského tajemství? Z dnešního pohledu se zdá nemožné, že stačilo nasadit si turbany, načernit tváře a vydávat se za hosty z orientu, konkrétně za habešskou královskou rodinu. Kromě organizátora celé recesistické, ale vcelku nebezpečné akce se této zkoušky bdělosti námořníků Jeho veličenstva zúčastnila také spisovatelka Virginia Woolfová, která je na úvodní fotografii s umělými vousy zcela vlevo. K nim se připojil i její bratr Adrian Stephen, který dělal tlumočníka, a výpravu doplnili Anthony Buxton, Duncan Grant a Guy Ridley.

Do akce!

Kostýmy byly připraveny, účastníci akce odhodláni, nezbývalo nic jiného než celé představení spustit. K tomu došlo 10. února 1910, kdy velení lodi obdrželo falešný telegram podepsaný Charlesem Hardingem, skutečně existujícím podtajemníkem ministerstva zahraničí. Psaní informovalo o připravované návštěvě habešského prince Makalena z Abbysinie a jeho slavného doprovodu. Loď, která v těch dnech kotvila v přístavu Weymouth, se měla na jejich příjezd náležitě připravit.

Zvláštní vlak

Další část plánu se pak odehrála na londýnském vlakovém nádraží Paddington. Tady se hlavní organizátor Cole představil pod jménem Herbert Cholmondely a jako „úředník ministerstva zahraničí“ jednoduše objednal vypravení zvláštního vlaku z hlavního města až do Weymouthu. Habešská delegace pak nasedla do speciálního vagonu a vydala se do akce. Jaká asi musela být nálada po cestě z Londýna do Weymouthu? Očekávání, trochu obav, nebo zkrátka jen radost z dobře postupující recesistické operace?

Show, jaká se nevidí

Vlak dojel do cíle a tady teprve začala ta pravá show. Pro vzácné habešské hosty bylo připraveno důstojné uvítání, byla tu čestná stráž a hrála hymna (sice zanzibarská, ale kdo by tomu věnoval pozornost). Další kroky falešné královské delegace už vedly na loď Dreadnought. Recesisté dokonce došli tak daleko, že po zevrubné prohlídce chlouby britského námořnictva udělili nejlepším vojákům falešná habešská vyznamenání. Mezi sebou se domlouvali mixem latiny a řečtiny a úžas nebo uznání prohlížené lodě projevovali slovy „bunga, bunga“. Po akci bez problémů znovu nasedli do vlaku a vyrazili zpět do Londýna.

Armáda v šoku

Jaké muselo být překvapení a určitě i šok každého, kdo se na uvítání habešské delegace podílel, když o několik dní později vyšla v Daily Mirror informace o vydařeném podvodu i s fotografií, která jej dokládala. Až tehdy došlo na Coleovo zatčení, ale jediný trest, kterého se mu mělo dostat, byl výprask rákoskou od samotných námořníků. I tomu se organizátor celé akce vyhnul, když poukázal na skutečnost, že to byli právě námořníci, kteří je lodí dobrovolně provázeli a neověřili si dostatečně všechny informace.

Drahá taškařice

Umíme si představit, že by dnes mohl kdokoliv proniknout podobně primitivní lstí do vojenského areálu? Každopádně i v roce 1910 šlo o skutečně husarský kousek, který Colea stál 4 000 liber, což rozhodně nebyla zanedbatelná suma a při přepočtu na dnešní poměry to je asi půl milionu liber. Ale za ten zážitek, vzpomínky a unikátní zápis do historie to jistě stálo. A mimochodem, když v roce 1915 HMS Dreadnought potopila německou ponorku, mezi oslavnými telegramy byl i jeden s dvěma prostými slovy: „Bunga, bunga!“

Zdroje:

Wikipedia.cz: Mystifikace na lodi Dreadnought

Wikipedia.org: Dreadnought hoax

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články