Facebook
Instagram
Maďarský hudební skladatel a pianista Ferenc Liszt není zrovna někdo, o kom bychom uvažovali jako o rockové hvězdě. Přesto byl před dvěma staletími fenoménem, o který se rvaly i slušné dámy a k šílenství doháněl přeplněné koncertní sály.
Ferenc Liszt byl maďarský hudební skladatel a klavírní virtuos, který doslova ovládl 19. století. Slavný německý básník Heinrich Heine to dokonce nazval Lisztománií. A jak tohle všechno jde dohromady s dobou, kdy byla klasická hudba k poslechu v kultivovaných sálech a koncerty navštěvovaly vznešené dámy a důstojní páni ve fracích?
První rocková hvězda všech dob
Ženy prý na něj útočily, trhaly mu kousky oblečení, rvaly se kvůli jeho kadeřím a prasklým strunám klavíru. Dostával dokonce tolik žádostí o prameny vlasů, že si koupil psa a posílal fanynkám kousky jeho srsti.
Evropa nikdy nic takového neviděla. „Ženy házely své šaty na pódium, braly mu doutníky a dávaly si je do dekoltu,“ popisuje fenomén Ference Liszta koncertní pianista Stephen Hough pro Npr.org. Hough je, stejně jako mnoho současných klasických klavíristů, je Lisztem lehce posedlý. Nejen pro nesporné kvality hudebního velikána, ale také proto, že způsobil revoluci v umění vystupování před publikem.
„Liszt byl velmi dynamická osobnost. Byl to někdo, kdo sváděl lidi - nejen sexuálně, ale dramaticky. Jako když skvělý řečník dokáže zaujmout publikum,“ vysvětluje Hough.
Geniální Ferenc Liszt
Před Ferencem Lisztem nikdo nepředpokládal, že by sólový pianista mohl zaujmout publikum. On však v roce 1839 vyrazil po Evropě, aby dokázal, že toto neplatí. A navíc učinil radikální rozhodnutí - noty si nikdy nepřinesl na pódium. „Před Lisztem bylo hraní zpaměti považováno téměř za důkaz špatného vkusu,“ tvrdí Stephen Hough. Chopin prý jednou pokáral studenta, který to dělal také. Považoval to za aroganci, neboť to bylo jako předstírat, že skladba, kterou hraje, je jeho vlastní.
Liszt to ovšem viděl jinak. Hru na klavír, zvláště před diváky, považoval za divadelní událost, což si vyžadovalo nejen hudbu samotnou. Záměrně umístil piano tak, aby mu publikum vidělo do tváře. Během hry rockově házel hlavu, jeho dlouhé vlasy se míhaly vzduchem a kapky potu létaly do davu. A když byl po třicítce na vrcholu, nechal toho.
„Neustále hledal dál. V pubertě dokonce uvažoval o kněžství. Nikdy se neuspokojil jen s potěšením hraběnek. Myslím, že si také uvědomil, jak povrchní by mohlo být ocenění mnoha diváků. Chtěl odejít do důchodu a dělat něco smysluplnějšího,“ dodává Hough. Ferenc Liszt pak psal hudbu, dirigoval a věnoval se stovkám mladých a nadějných talentů.
Zdroje informací:
Npr.org: How Franz Liszt Became The World's First Rock Star
Classicfm.com: 20 downright bizarre classical music facts
