Facebook
Instagram
Češi měli vždycky několik „nej”, která si udržují dodnes. Jedním z nich je třeba konání první jarní evropské pouti, která tradičně začíná 24. února. Jde samozřejmě o nejslavnější a největší takovou akci u nás – tedy o Matějskou pouť. Najde se někdo, kdo by na ní alespoň jednou v životě nebyl?
Historie Matějské pouti je mnohem starší, než bychom si představovali. Její tradice sahá až do roku 1595, kdy byly poprvé díky rozhodnutí papeže Klementa VIII. uděleny odpustky poutníkům mířícím ke kostelu svatého Matěje v současných Dejvicích. Tím byl položen základ pro tradici, kterou si zachováváme dodnes. Krátkou přestávkou v sérii svatomatějských poutí byla pobělohorská doba.
Náboženská slavnost
Jak taková pouť vypadala? Původně se jednalo opravdu jen o náboženskou slavnost, která nezabrala příliš místa – konala se jen v okolí samotného kostelíku nedaleko Hanspaulky. Jak ale šel čas, věhlas pouti rostl a skromný prostor v blízkosti kostela nestačil. Proto se slavnost pomalu začala přesouvat na jihovýchod, konkrétně k současnému Vítěznému náměstí, do míst, kde stojí vysokoškolské budovy. V jeden čas bychom si na Matějskou museli dojít ještě o kus dál, až přibližně do míst, kde je nyní stanice metra Hradčanská, tedy pod Pražský hrad. Tudy totiž vedla poutní cesta až k samotnému kostelíku.
Prvorepubliková sláva
Asi největší slávu zažila Matějská pouť v době první republiky, kdy sem přicházelo kolem čtvrt milionu lidí. Tehdy se ale pouť ještě neprotahovala na více než dva měsíce, jako je tomu dnes, respektive do loňského roku. Přesto si první evropskou jarní pouť nenechalo ujít na čtvrt milionu lidí! Natolik byla tehdy lákavá perníková srdce, stánky a atrakce. Matějská pouť představovala opravdový svátek.
Pouť u Fučíka
Další stěhování Matějskou pouť čekalo v době, kdy došlo k výstavbě budov ČVUT v Dejvicích. V té době našla svoje nové místo poblíž pražské Stromovky, na ploše Výstaviště, lépe řečeno v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (PKOJF). Tam se definitivně usídlila v roce 1963 a jejímu rozšiřování nic nebránilo – prostoru bylo dost.
Nostalgie černobílých filmů
Tak velký zábavní podnik ale už potřeboval hlavního organizátora, který by se o všechno postaral. V polovině šedesátých let se jím stal Václav Kočka starší. Tehdejší a dnešní pouť ale pořád ještě není možné srovnávat, i když mnozí bychom se možná raději vypravili na tu, kterou vidíme v nostalgických záběrech starých filmů, tedy tu sice méně technicky vyspělou a monumentální, ale zato s nádhernou atmosférou a s puncem výjimečnosti. Čas se ale zastavit nedá a přiznejme si, že mnohé tkví i v kouzlu černobílé fotografie…
Letos se nepobavíme
V tomto roce si budeme muset o Matějské pouti nechat jen zdát. Bylo už oficiálně rozhodnuto o tom, že se kvůli pandemii koronaviru neuskuteční a její dlouholetá tradice se tak (věřme, že jen na jeden rok) přetrhne. Přesto můžeme alespoň nad fotografiemi zavzpomínat na dětskou radost, kterou jsme měli z kolotočů a houpaček, a hlavně z nejznámější atrakce Matějské pouti – horské dráhy, na kterou se hned tak někdo neodvážil. Bezmála půl kilometru dlouhá dráha byla postrachem maminek a slabších povah, ale ti statečnější si ji nemohli vynachválit. Tak snad zase za rok na stejném místě…
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Matějská pouť, Cyklon (horská dráha)
Matejskapout.cz
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
