Facebook
Instagram
Věra Galatíková byla přední českou filmovou a divadelní herečkou. Narodila se v pohnutých časech, krátce před koncem první republiky. Její tatínek Ignác v sobě měl něco z doby prezidenta Masaryka. Nebál se tvrdé práce a po válce ani komunistů.
Hereččin tatínek Ignác Galatík prý měl neklidnou a živou povahu. Byl to černovlasý mladík s temnými a hlubokými očima. Lásku svého života, tedy Věřinu maminku Marii, potkal na tancovačce. Byla štíhlá, vysoká a vyhlášená tanečnice...
Maminka a tatínek Věry Galatíkové
Podle Zuzany Sílové, která o Věře Galatíkové napsala knihu s názvem Obrazy ženského údělu, hereččina maminka Marie pocházela ze samoty na Valašsku. Měla pět sourozenců a v polovině třicátých let se ve Zlíně vyučila za kadeřnici.
Ignác se narodil v Rosicích u Brna a do Zlína se dostal díky tomu, že firma Baťa po celé Moravě hledala šikovné mladíky pro své továrny. Po oné osudové tancovačce Marie odešla za Ignácem k Baťovi. A pak se jim 19. srpna 1938 narodila Věra. Jen pár týdnů poté byla podepsána mnichovská dohoda, což znamenalo zánik první republiky.
Rodina následně odjela do Srbska. V Borovo-Vukovaru se totiž měl Ignác podílet na stavbě baťovského městečka. „První slova kromě máma a táta, která jsem pochytila, byla srbská. Něco jako ‘chodymo námo’, což mělo znamenat pojďte k nám, pokřikovala jsem prý na srbské i české děti, za kterými jsem se batolila po borovském dvorku," vzpomínala Galatíková.
Dětství Věry Galatíkové
Rodina dostala od firmy Baťa nabídku, aby se nemusela vracet do válkou decimované Evropy, ale odmítli ji. I přesto, že mohli jít třeba do Ria de Janeira, což mnozí jejich známí využili a povedlo se jim tam zbohatnout. Jenže, jak Galatíková dodává, když se tito lidé po válce vrátili domů, v roce 1948 je zavřeli...
Za války žili Galatíkovi na samotě, ale ve vile, kterou si vedle chaloupky Mariiných rodičů postavil její bratr František. Ten jim pronajal celé horní patro. Věra stejně doma netrávila moc času, protože okolní příroda ji lákala ven. Hrála si sama pro sebe všechny pohádky a příběhy, které jí vyprávěla maminka.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nástup do první třídy si odbyla o něco později, protože ji dlouho sužovaly zápaly plic. Když ležela doma, naučila se číst a doslova hltala všechny knížky, které se jí dostaly do rukou. Tatínkovi obvykle po návratu z práce předčítala noviny. Kromě čtení malá Věra hodně snila. Třeba když šla pěšky do školy, představovala si, že jde velikým městem plným lidí, slyší klapot podpatků, pleskání podešví a šustění látek.
Každou neděli se sice šlo k tatínkově sestře do Zlína, ale malé holčičce to nestačilo. „Zlín, to ani nebylo v mých dětských představách to správné velké město. Než jsme s maminkou přešly malé náměstí, potkaly jsme čtyři známé..." stěžovala si Galatíková. Spokojená byla až v Brně, kde obdivovala auta a tramvaje a vůbec jí nevadilo, že je všude spousta lidí. Nepřipadala si mezi nimi ztracená.
Střet s komunisty
Už jsme naznačili, jak se komunisti chovali k úspěšným lidem, kteří se po válce vrátili ze zahraničí. Galatíkovi pracovali u Bati, tehdy už to byl národní podnik, a dostali byt ve Zlíně. Město se v roce 1950 přejmenovalo na Gottwaldov a Ignác pracoval jako vedoucí provozu, byl tudíž takzvaný dělnický kádr. Díky tomu dostal nabídku stát se ředitelem fabriky.
Když ale zjistil, že by měl nahradit šikovného chlapa a odborníka, kterého komunisti chtěli vyhodil, místo odmítl. Zpátky do fabriky ho už ale nechtěli, neboť měl cejch neposlušného člověka. „Nějakou dobu seděl doma bez práce, pak mu "dovolili" vrátit se k mašině a odtud nakonec opět postoupit výš - totiž zpátky na místo vedoucího provozu. Současně se ale začaly hlásit vleklé bolesti hlavy. Brněnská anabáze mu značně pocuchala nervy," vzpomínala trpce Galatíková.
Tak, jako by neústupný v práci, byl bohužel tvrdohlavý i doma. Podle herečky se sice její rodiče milovali a vždy byli veselí, ale po třiceti letech se rodina rozpadla. Ignác si totiž našel jinou ženu. „Otec byl velmi hodný člověk a měl nás moc rád. Měla jsem mu za zlé, že neuměl své zamilování zvládnout. Měl povinnost vědět, že za nás nese odpovědnost. Věděl, jak ho potřebujeme,“ řekla Galatíková pro knížku rozhovorů Zuzany Maléřové s názvem Kolemjdoucí.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Věra Galatíková
Zuzana Sílová: Věra Galatíková. Obrazy ženského údělu
Zuzana Maléřová: Kolemjdoucí. Hovory o životě s herci českého divadla
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
