Facebook
Instagram
Žena s velkým srdcem. Něžná a dobrotivá. Tvrdá a nelítostná. Oslavovaná i zatracovaná. Laskavá i chladně vypočítavá. Tak se mluví o Joy Adamsonové, jejíž knihy jsou plné lásky ke zvířatům a již méně lásky k lidem.
Ochránkyně zvířat a spisovatelka Joy Adamsonová (20. ledna 1910 – 3. ledna 1980) patří k legendám. A rovněž tak její slavná lvice Elsa, kterou vychovala a o které napsala celosvětově známou knihu. Vztah k mužům ale měla Joy velmi komplikovaný...
"Všichni se mne dokola ptají na můj vztah k mužům. Jako bych byla harpyje či nelidská bytost, která si s nimi jen tak pohrává, využívá, a pak je odkopne. Ale tak to není. Zamilovaná jsem byla třikrát a vždy to byl silný cit. Jenže to nevyšlo. Asi proto jsem se posléze uzavřela do sebe. Se zvířaty se mi prostě žilo lépe než s lidmi a s muži zvlášť," prozradila na sebe Joy Adamsonová v jednom z posledních rozhovorů, který pro National Geografic poskytla krátce před svou tragickou smrtí.
Dětství na Moravě
Vlastním jménem Friederika Viktorie Gessnerová se narodila v Sudetech, přesněji v Opavě v německy mluvící rodině. Bohužel její mládí nebylo nikterak šťastné. Možná právě tady je třeba hledat její trochu komplikovaný vztah k mužům. "Jediný, s kým jsem si doopravdy rozuměla, byl pradědeček Karel. To byl laskavý člověk, měl na mě vždycky čas. A to formovalo můj pozdější vztah k mužům. Měla jsem na ně asi vysoké a vlastně docela nesplnitelné nároky," svěřila se Joy v knize Setkání se smrtí.
Když bylo Joy, tedy tehdy vlastně Friederice Viktorii, dvanáct let, rodiče se rozvedli a dceru de facto odložili k babičce do Vídně. Malá holčička se zvídavýma očima, která už v mládí měla touhu dobývat svět, zde vystudovala gymnázium. Po něm Joy – slušně řečeno – trochu lavírovala a potloukala se odnikud nikam. Chvilku ji bavilo umění, chvilku móda. Takže absolvovala kurz pro módní návrhářky, studovala nějaký čas malířství, hru na klavír. Zde se podle všeho seznámila se svým prvním mužem Viktorem von Klarwillem.
Láska a nakonec nuda
Viktor byl okouzlující mladý muž ze známé vídeňské šlechtické rodiny. Zpočátku to byla láska jako trám. Tohoto svého prvního muže si pak v roce 1935 vzala. To už se ovšem nad Evropou stahovala nacistická mračna. Ke smůle té doby patřil fakt, že Viktor von Klarwill byl původem Žid. Aby manželé nacistické běsnění přežili, což by se v Rakousku po anšlusu nestalo, rozhodli se vycestovat do Afriky.
Jako první odjela právě Joy. Cestovala na přání manžela sama, aby jejich náhlý odjezd nevzbudil podezření. Už v roce 1937 totiž byli zejména význační Židé, ke kterým von Klarwillové patřili, sledováni. Joy se tedy nalodila s tím, že najde nějakou dostupnou farmu v Africe, kde by případnou válku s manželem přežili. Jenže manžel se k ní již nikdy nepřipojil – Joy na lodi směřující do keňské Mombasy potkala švýcarského botanika Petera Ballyho, do kterého se bezhlavě zamilovala. S prvním manželem se proto rychle rozvedla, aby mohla žít se svou novou láskou v Keni.
Manželství mi nikdy nevydrží
Ani druhé manželství Joy štěstí nepřineslo. Dostala se ale díky němu na úplně jinou životní dráhu. Změnila si jméno, začala se až fanaticky zajímat o přírodu. I když i druhé manželství Joy Adamsonové později ztroskotalo, právě díky němu se Keňa stala její novou vlastí.
Rozhodla se zachraňovat zvířata. Ovšem za vším hledej muže, dala by se parafrázovat slavná věta. Tolik typická v případě Joy Adamsonové. K nadšení pro zvířata dovedl později slavnou spisovatelku její v pořadí již třetí manžel George Adamson. Ten byl respektovaným strážcem zvěře, který měl na starosti tzv. Severní provincii zahrnující neobydlené území na severu Keni. Právě on zasvětil Joy do zákonitostí buše i přežití v drsné přírodě.
Na romantiku nebyl čas
Možná je to díky romantickému ztvárnění filmu o životě Joy Adamsonové, možná to sama spisovatelka trochu přiživila svým vyprávěním, ale všichni měli pocit, jak romantická láska mezi dobrodružnou Joy a statečným Georgem zahořela. Jenže romantika to nebyla ani náhodou. "Ano, milovali jsme se. Vášnivě. Náš život byl spjatý s buší a divočinou. Měli jsme se rádi, ale zrovna tak jsme milovali záchranou práci na safari. A to dost pravděpodobně zavinilo konec našeho manželství. Byli z nás prostě brzy parťáci a kamarádi spíše než milenci," otevřeně přiznala Joy ve své autobiografii.
Hořkou pravdu jistě dokládá i fakt, že spolu nikdy nezaložili rodinu a vlastně celý společný život jen "procestovali". Pár se v roce 1956 usadil na jednom místě. Tehdy došlo ke klíčové události – do jejich života vstoupila lvice Elsa. "George tehdy stopoval lidožravého lva. Náhle na něj zaútočila lvice a můj muž ji zastřelil v domnění, že jde o hledaného lidožrouta. Vzápětí však zjistil, že lvice jen bránila svá tři mláďata. Dvě mláďata jsme zavezli do zoo a třetí, naši Elsu, jsme si ponechali. Bylo to vlastně naše dítě…"
Experiment se manželům vydařil a Joy o něm napsal knihu. Začala být slavná a tichému Gerogovi prý to vadilo. On chtěl žít v klidu a nikým nepoznán, což vedle slavné ženy šlo jen těžko. Nakonec se rozpory mezi ním a Joy vyhrotily natolik, že začali žít odděleně.
Navenek ovšem oba pečlivě udržovali image šťastného páru kvůli prodejnosti Joyiných knih. A docela se jim to dařilo. O rozpadu manželství nevěděl kromě nejužšího okolí nikdo. Až do strašlivé vraždy slavné spisovatelky. Život Joy ukončil v roce její bývalý zaměstnanec Paul Wakwaro Ekai, kterého spisovatelka propustila za krádež. Smrt své ženy George nesl velmi těžce, dlouho se z tragédie nemohl vzpamatovat, prý pil a opilý často plakal na Joyině mohyle, kde jí zpíval její oblíbené jazzové písně.
