Facebook
Instagram
Aztékové se rozhodně s ničím nepárali. Slovní spojení zločin a trest u nich znamenalo zločin a co možná nejkrutější trest. Co čekalo osoby, které se provinily vůči tehdy platnému zákoníku? A kdo na tom byl nejhůře?
Aztécká říše patřila mezi nejmocnější civilizace předkolumbovské Ameriky. Mezi lety 1300 a 1521 zabírala okolo 200 000 kilometrů čtverečních a spravovala 371 městských států v 38 provinciích.
Zločin v Aztécké říši
V čele aztécké vlády stál vůdce známý jako Huey Tlatoani, o kterém se věřilo, že byl vybrán samotnými bohy. Následoval Cihuacoatl. Ten měl na starosti každodenní chod říše a pracovaly pro něj tisíce úředníků. Důležitou roli ale měli také kněží, soudci a vojenští velitelé. Zajímavé je, že když došlo na výkon práva, šlo náboženství stranou. Dbalo se hlavně na praktičnost.
Kdo spáchal méně závažný zločin, stanul před místním soudem. Pokud bylo obvinění závažné, proběhlo stání v hlavním městě Tenochtitlánu. Mezi obviněnými se samozřejmě objevovali i lidé z urozených rodů. V tom případě býval soudcem sám nejvyšší vladař. I on se snažil o to, aby byl soudní systém rychlý a efektivní.
Rozsudek smrti byl na denním pořádku
Mezi trestné činy patřila kupříkladu vražda, křivá přísaha, znásilnění, potrat, urážka na cti, ničení úrody, čarodějnictví, incest, zrada a dezerce. To vše se trestalo smrtí. Prominula se jen menší krádež, kterou ale musel zloděj zaplatit ze svého. Pokud na to neměl, stal se otrokem okradeného. Zajímavé to bylo v případě opilství. Kdo měl špičku a bylo mu méně než sedmdesát, mohl se rozloučit se svým životem. Lidé nad sedmdesát však mohli pít kolik chtěli.
Vězení a mučení (až na určité výjimky) v Aztécké říši prakticky neexistovaly, bylo potřeba jednat rychle. Viník mohl být na místě uškrcen či ukamenován. Šlechtici museli počítat s brutálnějšími tresty, neboť měli jít ostatním příkladem. Jestliže se však dopustili menšího prohřešku, mohli přijít o dům, případně si museli oholit hlavu.
Děti a váleční zajatci Aztécké říše
Děti do deseti let byly považovány za právně nezpůsobilé, tudíž se jim přísné tresty většinou vyhýbaly. Avšak pokud jejich rodiče usoudili, že jsou neposlušné, mohli je hnát před soud. V takovém případě je pak čekalo bití. K smrti byly odsouzeny jen tehdy, pokud napadly rodiče. Nejhůře na tom byli váleční zajatci. Aztékové je považovali za materiál vhodný k rituálním obětem.
Oblíbeným se stalo třeba vaření ve vroucí vodě. Nebožák byl opakovaně vhozen do kotle, dokud jeho život nevisel doslova na vlásku, pak mu z hrudi vyřízli ještě tlukoucí srdce. Někdy ale zajatci dostali možnost bojovat. Byli přivázání ke stromu a dostali zploštělý kyj. Aztécký voják třímal podobnou zbraň, jen s tím rozdílem, že měla ostří. Pokud vězeň přece jen vyhrál, stal se z něj svobodný člověk.
Další “libůstkou” byla popravčí četa. Odsouzeni byli uvázaní mezi dvěma sloupy a na hruď, v místě srdce, jim namalovali bílou tečku. Lučištníci pak stříleli šípy do všech částí těla kromě hlavy a srdce, ty si nechávali až na konec. Ženským obětem se zase dostávalo péče jako by byly bohyně. Když však přišel jejich čas, byla jim bez milosti sťata hlava.
Zdroje informací:
Historyhit.com: Crime and Punishment in the Aztec Empire
Wikipedia.org: Aztec Empire, Aztecs
