Ida nechala svého přítele, aby jí přes prodloužený víkend krmil milovanou kočičku. Když se vrátila, našla doma cizí černou kočku. Její Micka se zaběhla a přítele napadlo dost podivné řešení.
Začínám si myslet, že Petr (27) nemůže být při smyslech a měla bych se s ním ihned rozejít. Měl mi pohlídat kočku a tu nejenže ztratil, ale ještě mi domů přivedl jinou. Naštěstí jsem tušila, kde by mohla být.
Moje kočka pro mě hodně znamená
Měla jsem odjet na prodloužený víkend s kamarádkou do Berlína a uvažovala jsem o tom, kdo mi nakrmí kočku. Obvykle to dělá právě ona kamarádka, nebo máma. Ta byla, ale zrovna nemocná a nechtěla jsem ji otravovat. Můj přítel se ihned nabídl a já váhala. Vím, že Petr se s mojí Mickou zrovna nemusí. "Myslíš to vážně? Ona na tebe syčí a ty taky nejsi zrovna kočičí milovník. Nemysli si, že jsem si toho za ten půlrok nevšimla," odrazovala jsem ho. Jakoby mi napovídal šestý smysl. Rozhodně ho příště poslechnu. Jenže Petr mě přesvědčil. Prý se na něj mám spolehnout a kdo jiný mi má hlídat kočku než právě partner?
Něco na tom bylo, a tak jsem souhlasila. Petrovi jsem nechala doma seznam instrukcí, aby nedošlo k omylu. Micka si všimne každého detailu a už tak bude rozladěná z mojí nepřítomnosti. Odjela jsem nakonec celkem klidná s tím, že se Petr denně v mém bytě zastaví. Když jsem se vrátila, nestačila jsem se divit.
Kočka se mnou vůbec "nemluvila"
Přišla jsem z výletu rovnou domů, kde mě přivítal Petr s kytkou. Moje kočka se dlouho neukázala a pak jsem si všimla, že je schovaná pod gaučem. Nalákala jsem ji na šunku a nemohla uvěřit jejímu chování, které Petr neustále komentoval. Vůbec ale o kočkách nic nevěděl.
"Je na tebe naštvaná, byla smutná, pořád schovaná," tvrdil mi. Do minuty jsem věděla, že to není Micka a krev se ve mně jen vařila. Chvíli jsem ještě nechala Petra vymýšlet si báchorky. Pak jsem samozřejmě vybuchla a začala na něj křičet, že snad poznám svoji černou kočku. Nejsou všechny stejné a on musí být naprostý blb!
Ukázalo se, že Petr sehnal jinou, velmi podobnou a to z jednoho zásadního důvodu. Moje mu utekla. Chtěl mi podstrčit jinou jen do té doby, než se mu podaří najít Micka, kterou hledá už druhý den. Byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, jestli se dřív strachovat o svoji milovanou kočičku anebo chtít přizabít svého nezodpovědného přítele.
"Ona jen vyběhla ze dveří a pak už jsem ji nenašel. Bohužel někdo nechal otevřené dveře do vnitrobloku," koktal omluvně.
S takovým ňoumou přeci nezůstanu
Vyběhla jsem ven, protože mi hned došlo, kde Micka bude. A měla jsem pravdu. V přízemí s oknem do vnitrobloku bydlí stará paní, kterou Micka miluje. Už se mi k ní párkrát zatoulala, když jsem ji za domem venčila. Zaťukala jsem na sousedku a ta mi hned hlásila, že má kočičku u sebe.
"Bouchala jsem na vás, ale asi jste nebyla doma." Vše jsem jí pověděla a ona navrhla, že příště Micku klidně pohlídá. Vypadaly obě moc spokojeně. Já jsem ale stále naštvaná na Petra, přestože všechno dobře dopadlo. Jeho lhaní a nastrčení cizího zvířete mi připadá už hodně přes čáru. Pochybuji o tom, že je Petr vůbec normální. A nevím, zda bych měla s takovým nezodpovědným hlupákem chodit. Je jako nějaké malé dítě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.