Facebook
Instagram
Když nám přes cestu přejde černá kočka, značí to prý smůlu. Stejně tak rozbití zrcadla. Chůzí pod žebříkem si jen koledujeme o potíže. Tyto a další pověry jsou pevnou součástí naší kultury. Jak vznikly a odkud pochází?
Pověra je víra v jevy nebo bytosti, jenž v rozporu se zdravým rozumem a bez zjevných důvodů přiřazuje určitým věcem a dějům nadpřirozenou schopnost ovlivňovat budoucnost. Tato přesvědčení přežívají hlavně díky tradicím.
Pověry o černých kočkách a soli
Ve starověkém Egyptě byly kočky považovány za vzácnost a znak štěstí. Vždyť lovily myši a krysy, tím pádem chránily úrodu obilí. Nakonec se z nich stalo božstvo a kdokoli kočku usmrtil, čelil trestu smrti. Ve středověké Evropě se ale z černých koček staly společnice čarodějek. A tato pověra bohužel přetrvává dodnes. Mnoho útulků prý nedovolí během Halloweenu adopci koček, neboť se obávají, že by mohly být využity k nekalým účelům.
Všimli jste si, že na obrazu Poslední večeře od Leonarda da Vinciho převrhl Jidáš loktem nádobu se solí? A v tom okamžiku, kdy Ježíš řekne, že ho jeden z učedníků zradí? Křesťané začali rozsypanou sůl považovat za předzvěst neštěstí. Na druhou stranu, když člověk hodil hrst soli za rameno, měl se tím ochránit před útoky zlých sil.
Co způsobí chůze pod žebříkem a rozbité zrcadlo?
Pověra o žebříku pochází ze starověké víry v posvátnost Trojice. Žebřík opřený o zeď nebo samostatně stojící tvoří trojúhelníkový prostor, což je symbolem Nejsvětější Trojice. Pokud člověk prošel pod tímto prostorem, měl vstoupit do říše nadpřirozených sil a narušit tím ochranu, kterou Trojice poskytuje.
Zrcadlo je další praktická věc, která prý může přivolat smůlu. Před sklem se vyráběly z nerozbitného kovu, ještě předtím se museli lidé spoléhat na odraz ve vodě. Pokud byla voda zčeřená, znamenalo to blížící se neštěstí. Někteří věřili, že odraz ve vodě a zrcadlech zobrazuje duši. Ta se mohla od těla oddělit a zůstat v nich uvězněná. Když se pak zrcadlo rozbilo, značilo to smrt. Proto se také zrcadla po skonu člověka zakrývala, aby mohla duše odejít v klidu do nebe. A oněch pověstných sedm let neštěstí? Ty pocházejí z římské éry, kdy se předpokládalo, že každý člověk prochází po sedmi letech fyzickou proměnou. Střepy skla tak narušily prosperitu a zdraví v tomto období.
Pověry o deštníku a klepání na dřevo
Otevřením deštníku v interiéru vzdorujeme přirozenému řádu. Kupříkladu v Egyptě bychom tím urazili boha Ra. Deštník se směl používat jen venku a proti slunci. V současnosti se ním chráníme proti dešti, čili přírodním živlům. Otevírat ho doma rovněž přináší smůlu.
Dřevo je uctíváno kvůli kříži. Dotykem si má člověk zajistit štěstí. Stejně jako poklepáním na dřevěné dveře kostela. Možná ale tato tradice pochází z dob, kdy lidé žili v dřevěných chatrčích. Když někdo hovořil o prosperitě, zaklepal raději na stěny, aby ho neposlouchali závistiví lidé a zlí duchové.
Nešťastné číslo 13
Stejně jako černá kočka, i číslo 13 nebylo vždy znamením smůly. Svatý oheň Aztéků hořel nepřetržitě 13 let na posvátné plošině, ke které vedlo 13 schodů. Mayové uctívali 13 bohů, Japonci zase 13 Buddhů. První americká vlajka měla 13 pruhů a 13 hvězd. Proč se tedy třináctky tolik lidí obává?
Vysvětlení musíme hledat u těch nejchudších lidí, kteří často uměli počítat jen do dvanácti. Co bylo pak, považovali za špatné. U Poslední večeře byl Kristus a dvanáct učedníků, což taky nedopadlo dobře. A během satanských rituálů bylo přítomno dvanáct čarodějnic a jeden čaroděj...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Pověra
Allthatsintetresting.com: The Surprising Stories Behind Seven Of The Most Common Superstitions
