Jáchym (33): Rodiče mi svěřili dům na venkově. Moje manželka si ale myslí, že ho ovládají zlí démoni a nemůžeme tam žít

Moji rodiče vlastní obrovskou farmu s několika hospodářskými budovami a obrovským obytným domem. Sídlo se nachází na východě Čech v krásném údolí a vždycky jsem snil, že se tam jednou přestěhuji.

Marie (38): Rodina nám rozmlouvala dovolenou. Prý jsme hazardéři, co si mají radši koupit nový nábytek

Rodiče mě určili správcem

Bylo mi třicet, když se rodiče rozhodli, že už se o majetek nemají sílu starat a že mě učiní jeho správcem. Byl jsem štěstím bez sebe, protože jsem celý život prožil v centru města a nesmírně jsem toužil přestěhovat se někam na venkov, kde bude klid a mír. Chtěl jsem vyměnit hluk aut a silnic za zpěv ptáků, ukřičené sousedy za bučení krav a shon velkoměsta za klid, který poskytuje vesnice.

Rodiče mi tedy nabídli, ať se do domu v rámci jeho správy i s celou mou rodinou přestěhuji. Když jsem tento návrh vylíčil své manželce Magdaléně, byla štěstím bez sebe.

„To bude skvělé místo pro děti,“ rozplývala se, když jsem jí ukazoval fotky sídla, „budeme jim tam moct postavit hřišťátko, možná i bazén, až budou starší… a ten dům je naprosto nádherný. Už teď to tam miluji.“

Diana (39): Manžel se připravuje na válku a zatahuje do toho i naše děti. Mám o ně velkou obavu

Manželka hned změnila názor

Ještě před stěhováním jsme se rozhodli, že se na stavbu pojedeme podívat, abychom zkontrolovali, jestli je opravdu vhodná k životu. Měli jsme tři malé děti a chtěli jsme vědět, jestli je pro ně dům bezpečný a dost teplý. Magdaléna se moc těšila, až náš nový domov uvidí. Hned jak jsme před ním zastavili a vystoupili
ven, jí ale úsměv z tváře opadl.

„No není to nádherné?“ zeptal jsem se jí, když jsme vystoupili z auta ven. Ona se ale začala ostražitě rozhlížet, připadala mi skoro vyděšená. Když jsme vešli dovnitř do domu, na prahu se zarazila.

„Jáchyme, přijde mi, že je tu hrozně zlá energie,“ zašeptala najednou a pevně mě chytla za paži, „necítíš to? Takový zvláštní chlad?“

„Dlouho se tu netopilo, tak možná proto. Roky tu nikdo nebydlí,“ pokrčil jsem rameny a chtěl vkročit dál, ona mě ale prudce zarazila.

„Ne, nechoď tam! Cítím přítomnost zlých duchů,“ vyjekla vyděšeně a zorničky se jí rozšířily, „cítím velké, velké zlo. Musíme jet okamžitě pryč.“

Lucka (35): Milenec odešel od své rodiny a tlačí na mě, abych se rozvedla. Naše dohoda byla ale jiná

Prý je místo prokleté

„Magdo, co to říkáš? Máš nějaké halucinace?“ podíval jsem se na ni nechápavě. V obličeji byla celá pobledlá a vyděšeně hleděla před sebe. Odmítla jít dovnitř, i když jsem ji několikrát pobízel a nabádal, že je vše v pořádku. Prý cítí špatnou energii a zlé démony a že do domu rozhodně nevkročí.

„Musíme jet pryč, Jáchyme. Tohle místo je prokleté,“ prosila mě skoro se slzami v očích, až jsem jí nakonec podlehl a nasedl s ní nazpátek do auta. Když jsme poodjeli pryč, zastavil jsem a prudce se na ni otočil.

„Co to mělo, proboha, být? Jací démoni a zlí duchové? Je ti špatně, děje se něco? Máš nějaký záchvat?“ zeptal jsem se jí starostlivě, ale zároveň vyčítavě, protože jsem byl za její výlev naštvaný. Magdaléna byla sice citlivá duše a hodně věcí pro ni bylo náročných, často plakala a byla vyděšená, takhle jsem ji ale ještě nikdy neviděl.

„Tady rozhodně bydlet nemůžeme. Nevím, jak to mám vysvětlit, ale cítím tu hrozně zlou energii. Mám z toho místa strach,“ dala se do vysvětlování a já měl pocit, že se jí až klepou ruce, „je to hrozně staré, dlouho opuštěné místo, v takových se často usazují nedobré síly.“

„Je to starý dům, ale démoni tam určitě nežijí,“ ušklíbl jsem se, „Magdo, můžeme bydlet v krásném, velikém domě. Vždyť se ti tolik líbil, tak co ta změna najednou?“

„Necítila jsem se tam dobře,“ pokrčila rameny, „slib mi, že tam už nikdy nepojedeme. Prosím, nezvládla bych to.“

Ondřej (30): Moje rozlučka se svobodou skončila skandálem. Zamiloval jsem se do striptérky a zrušil svatbu

Snažil jsem se ji přesvědčit, ale marně

Následující týdny se nesly ve znamení přemlouvání, kdy jsem se snažil Magdalénu donutit, že je s domem vše v pořádku a že se tam můžeme přestěhovat. Všechny mé snahy ale byly marné, nepřesvědčilo ji nic, ba naopak, další den jako kdyby byla utvrzenější v tom, že dům ovládají zlé síly.

Zkoušel jsem ji prosit, být na ni zlý, pokusit se ji vydírat anebo si ji naopak přes lásku získat, ale marně. Řekla mi, že do domu se přestěhujeme jen přes její mrtvolu. A tak jsme zůstali bydlet ve městě v bytě a dům na venkově zůstal dál opuštěn. Magdaléně to každý den tiše vyčítám, ale nechci ji opustit a nechci ji do ničeho nutit. Bojím se, že by mě opustila. Tak navštěvuji svůj vysněný dům alespoň ve snech a alespoň si představuji, jak v něm celá rodina bydlíme.

Hana (39): Vymazala jsem těhotnou kamarádku ze života. Nedokážu se smířit s tím, že já mámou nejspíš nikdy nebudu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].