Facebook
Instagram
Lukáš Rychetský z projektu Lajfr pořádá besedy na českých školách a vyučuje sexuální výchovu, která podle jeho názoru zoufale chybí. V rozhovoru pro magazín Lifee.cz mluví o problémech, které trápí současnou generaci dětí a varuje také před nevhodnými reakcemi rodičů nebo učitelů, které děti mohou v sexuálním vývoji zablokovat. Jak reagovat, když dítě přistihnete při masturbaci? A v kolika letech se s dítětem začít bavit o sexu?
Lukáš Rychetský z projektu Lajfr, který spolupracuje s organizací Růžový slon, byl hostem letošní osvětové akce Pink EXPO, kde promluvil o tom, jak s dětmi vhodně mluvit o sexu. "Myslím, že v sexuální výchově obecně tabu stále existuje. Bohužel se tam hrozně bojuje s trapností – i ze strany rodičů. Projekt Lajfr jsem založil také z tohoto důvodu, protože moje mamka se například dodnes červená, když někde vypráví, že učím sexuální výchovu," vysvětluje odborník v našem rozhovoru.
Jak s dětmi mluvit o sexu? Stále se stydíme
Podle Lukáše Rychetského je současná generace rodičů, tedy těch ve věku kolem 35 let, v sexuální výchově otevřená a svým dětem předávají veskrze vhodné informace. Přesto se stále z obývacích pokojů ozývá: "Já s ním o tom mluvit nebudu, řekni mu to ty!"
Rodičům radí hlavně otevřenost a neustále zdůrazňovat, že sex je v lidském životě naprosto normální záležitostí. "Ale pořád nemáme žádnou příručku, žádný materiál nebo knihu, jak to téma otevřít. Pro spoustu rodičů, ale také učitelů nebo vychovatelů je stále velmi nepříjemné, když přijde na téma sex. Zavíráme dveře a děláme, že neexistuje," popisuje pocity některých dospělých. "Obecně si ale myslím, že situace se o dost zlepšila. Může za to nastavení generací, neměníme se my. Dost nám nahrává, že je současná generace sněhových vloček citlivější, empatičtější a daleko lépe se jí některé věci vysvětlují. Informace, které měla generace našich rodičů a prarodičů, jsou naprosto rozdílné," dodává v souvislostí s dostupností internetu.
Děti dnes trápí genderová nerozhodnost
A co děti na školách řeší nejčastěji? "Největší téma, které teď řešíme, jsou gendery. Je to velmi těžká otázka, která mnohokrát ničí celé rodiny. Ve chvíli, kdy přijde uvědomění, že nespadám ani do jedné genderové kategorie, málokteří rodiče to pochopí," vysvětluje odborník, podle kterého zatím není tolik dostupných materiálů, se kterými se dá v tuto chvíli pracovat. Velmocí je v tomto směru Francie, kde je paradoxně na školách povinná jen jedna hodina sexuální výchovy ročně. "To je strašně málo, ale pořád je to lepší než nic."
Také Češi podle něj zatím tápou, jak k problémům spojeným s genderem přistoupit. "Na druhou stranu je příjemné vědět, že s nadcházející generací učitelů se to téma otevírá a dělá se kolem něj safe space, tedy bezpečný prostor," zdůrazňuje Lukáš, podle kterého je důvěra mezi dospělým a dítětem nebo dospívajícím naprosto klíčovou záležitostí. "Tohle téma nemůžete otevírat, dokud bezpečné prostředí v rodině a ve škole nevytvoříte. Na psychiku dítěte to jinak může mít extrémně devastující účinky."
Masturbace nesmí být něco nechutného či zakázaného
A v kolika letech je podle našeho odborníka vhodné začít s dítětem probírat sexuální témata? Na to má poměrně jasnou odpověď. "Pokud se podíváme na některé naše evropské projekty, kterých se aktivně účastníme, tak tam by se v rámci prvního otevření tématu měla sledovat doba, kdy dítě začíná masturbovat," říká Lukáš Rychetský. Našlapovat bychom ale měli velmi obezřetně. "Měli bychom dávat velký pozor na to, abychom dítěti masturbaci nezakazovali a nedělali z toho něco „fuj“, něco nechutného. Dítě si tak může vypěstovat trauma," varuje před reakcí mnohých rodičů.
Z rozhovorů s dětmi bohužel Lukáš ví, že rodiče své reakce jen těžko dokážou ovládnout. "Když jsme se na to dětí ptali, každé páté dítě odpovídalo „ano, přesně tohle se stalo, když mě rodiče poprvé nachytali," naznačuje odborník statistiky. "To se pochopitelně nebavíme o věku od tří do šesti let, kdy malé děti jen bezelstně zkoumají svá těla, ale zároveň už ví, že jim to přináší příjemné pocity. Mám na mysli starší děti, kdy s prvním mokrým snem přichází vědomá masturbace."
Dospívající děti se potom z jeho zkušenosti masturbace vzdají a dlouhé roky si k ní opětovně hledají cestu. To všechno kvůli negativní reakci rodiče. "Tohle nechcete slyšet od osoby, která je vám tak moc blízká, když sami nevíte, co vlastně děláte. Je to pud, který se u vás vyvolá a víte, že je vám to příjemné. Když vám k tomu někdo dá extrémně negativní reakci, tak vás to poznamená."
Učitelé jsou méně chápaví než vlastní rodina
Stran homosexuální orientace je podle Lukáše Rychetského situace v české společnosti dobrá, byť se máme co učit od Španělů nebo Francouzů. A když už jsou s orientací dítěte smíření rodiče, nepochopení se mu paradoxně dostává ve škole ze strany pedagogů. "Nechci hodnotit, zda to lépe akceptují mladší nebo starší vyučující, ale často vidíme, že v rodině s tím není problém, ale na škole ano. Rodiče se potom o dítě bojí právě z důvodu nepřijetí ze strany institucí," odhaluje problém odborník, který je s dětmi v častém kontaktu na svých diskuzích.
Děti z pobožných rodin mohou být separovány
V neposlední řadě stojí sexuální výchově na školách církevní zvyklosti konkrétních rodičů. "V Lajfru máme v pravidlech to, že všechny děti do patnácti let nám musí dát souhlas zákonného zástupce s naší přednáškou. V zákonu sice není, že bychom to museli dělat, ale vychází to z našich etických důvodů," vysvětluje Lukáš Rychetský, kdy naráží na tvrdý nesouhlas ze strany rodičů. "Občas nám přijdou emaily, které jsou církevně založené. Bohužel na ně nechceme reagovat, protože nepřinášejí relevantní argumenty – reagují na samotnou podstatu vzniku světa a lidí. My věříme biologii," říká Rychetský, který se sexuální osvětě věnuje už pět let.
Separace jednotlivých dětí od zbytku třídy přitom podle něj nepřináší nic dobrého. "Když někdo nedá souhlas se sexuální výchovou, musíme dítě poslat do jiné třídy. Je vytržené z kolektivu, a to je špatně," myslí si odborník podle kterého by měly mít všechny děti nárok na stejné, relevantní informace. "Máme vybudované dobré nástroje pro vytvoření bezpečného prostředí, abychom diskuzi mohli s dětmi beze strachu otevřít." Problémy dětem během diskuzí dělají také jejich vyučující, kteří na místě rovněž musejí být přítomni. "Pokud na požádání vyměníme konkrétního pedagogického pracovníka za jiného, chování dětí a jejich otevřenost se diametrálně změní."
