Facebook
Instagram
Jana měla vždy jasno. Její vyvolený by měl být právník nebo lékař a měl by ji zahrnout láskou a luxusem. Když se pak zamilovala do kluka, který se živil rukama, snažila se lásce zabránit.
Studuji práva a vždy jsem byla velmi ambiciózní. Totéž jsem vyžadovala od svého budoucího partnera. Chtěla jsem luxusní zázemí pro budoucí rodinu. Moji jasnou představu narušil zedník se špinavýma rukama a jasně modrýma očima.
Vysnila jsem si život jako z pohádky
Odmala si ze mě dělali rodiče legraci, byla jsem cílevědomá a vykládala, že se vdám za boháče. Toužila jsem bydlet ve velkém domě a jezdit po světě. Měla jsem perfektní výsledky ve škole a dostala se na práva. Těšila jsem se, až potkám někoho, kdo mě oslní a zahrne vším, po čem toužím. Dělala jsem si zálusk na doktory, právníky nebo architekty.
S nikým z nich jsem si ale až tak nerozuměla. Jejich píle a schopnosti nestačily k tomu, abychom si automaticky rozuměli a zamilovali se do sebe. Toužila jsem po velké lásce, nechtěla jsem si najít partnera jen pro peníze. Když mě pak kamarádka pozvala na jejich letní sídlo, těšila jsem se, že potkám nové lidi. A to se taky stalo. Nejvíc mě ale zaujal kluk, co opravoval starý bazén.
Nikdo z pozvaných mužů mě nebavil příliš dlouho a já se šla projít do zahrady, kde právě probíhala rekonstrukce bazénu. Kluk s cigaretou v koutku úst si právě dával pauzu. Měl zamazané montérky i dlaně, a když jsem si ho prohlížela, jeho jasně modré oči se na mě pobaveně smály. Dloublo mě kdesi v hrudi a zakoktala jsem se – to se mi ještě s nikým nestalo.
Kupodivu jsem si s tím obyčejným klukem rozuměla
Dali jsme se do řeči, ani nevím jak. Uměl mě zaujmout a rozpovídat. Mluvili jsme o jeho práci a mě překvapilo, že není vůbec hloupý. Neměl zázemí jako já ani čas na studia. To ale neznamenalo, že by toho dost nepřečetl nebo neměl přehled o světě. Na zedníka byl možná až moc chytrý. Ve škole to byl prý takový lump, že se ho učitelky bály.
Věřila jsem tomu stejně jako jeho očím, které působily něžně a krotce. Během víkendu jsem co nejčastěji odbíhala od „svojí“ společnosti, abych se s ním mohla vidět. Nevím, co to do mě tehdy vjelo, chovala jsem se jako koketa. Nechala jsem se „balit“, ničemu jsem se nebránila. V neděli už jsme se líbali v altánu a já mu dávala svoje telefonní číslo.
Začali jsme se vídat. Zprvu jsem si myslela, že si jen užíváme. Sváděla jsem to na pověstnou chemii. Nikdy bych ho nevzala mezi svoje kamarády, kam by ostatně ani nezapadl. Nemohla bych ho představit rodičům, vůbec by nechápali, co mi přelétlo přes nos.
Došlo to asi příliš daleko
Jsem jako začarovaná, nedokážu se z toho vymotat. Už jsme si navzájem ve slabé chvilce vyznali lásku a já vím, že mi s nikým nebylo tak dobře. Můj sen o domě u moře a soukromých školách pro děti bere za své. Zároveň se ale bojím, že kouzlo pomine a jednou budu litovat.
Seznámila jsem svého tajného přítele s mámou a neřekla jí, co je to zač. Byla z něj unešená, on je totiž opravdu okouzlující společník a bavič. Mnohem větší džentlmen, než kdejaký přisprostlý právník. Zřejmě všechny svoje představy o budoucnosti hodím za hlavu!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
