Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jana měla radost, když se tchyně nabídla, že zaplatí dovolenou v Řecku. V té chvíli nemyslela na to, co všechno by se mohlo stát. Nebyla tak připravená na to, že se tchyně řídí pravidlem: kdo platí, ten velí.
Když moje tchyně Helena oznámila, že nám zaplatila dvoutýdenní dovolenou v luxusním resortu v Řecku, byla jsem dojatá. „Chci, abyste si pořádně odpočinuli, Janičko,“ řekla s úsměvem. Můj muž Petr byl nadšený a já se těšila na chvíle klidu u moře s koktejlem v ruce.
Pak dodala, že pojede s námi. Nebrala jsem to jako negativum. Myslela jsem, že prostě bude sedět na lehátku a luštit křížovky.
Tchyně má svou představu o dovolené
Naše nadšení opadlo hned první den. U snídaně nám Helena předala vytištěný itinerář. Nebyl to plán na celý týden, ale podrobný program jediného dne.
„Po snídani máme v deset aqua aerobik, pak procházku po pláži. Oběd ve dvanáct třicet. Odpoledne je turnaj v plážovém volejbalu,“ četla nahlas a mně hned v krku uvízl kousek croissantu.
„Mami, my jsme si chtěli spíš číst a ležet,“ namítl Petr opatrně.
Helena se zatvářila ublíženě. „Zaplatila jsem tolik peněz, abyste tady jen tak leželi? Resort nabízí tolik aktivit. Musíte z toho vytěžit co nejvíc.“
Konec svobody
Další dny byly jako na vojenském táboře. Helena nás nutila vstávat brzy, zúčastnit se každé hlouposti – od malování na kamínky až po ochutnávku místních olivových olejů. Když jsem si chtěla po obědě zdřímnout, objevila se u dveří našeho pokoje s tím, že za chvíli začíná kurz míchání drinků.
Petr mlčel. Nechtěl se s matkou hádat. Vždycky to tak dělal. Ale já už byla na pokraji sil. Chtěla jsem si prostě jen vzít knížku a sednout si na lehátko. Nic víc.
Čtvrtý den ráno jsem se rozhodla. „Petře, já dnes nikam nejdu. Chci zůstat na pláži a číst si,“ řekla jsem odhodlaně.
Podíval se na mě s hrůzou. „Jani, prosím tě, nedělej scény. Máma to myslí dobře.“
„Já nedělám scény. Já chci jen jedno dopoledne pro sebe.“
Ostrá konfrontace s tchyní
Když Helena zjistila, že s nimi nejdu na výlet na jakousi starověkou zříceninu, o níž ani průvodce nevěděl, kde přesně se nachází, chladně přimhouřila oči.
„Takže moje snaha ti nestojí za to, Jano?“ řekla nahlas před hotelem, kde už čekali hosté u autobusu, který je měl odvézt na výlet.
„Heleno, já jsem vám moc vděčná za tuhle dovolenou, ale jsem unavená. Chci si jen chvíli odpočinout.“
„Když někomu něco platím, očekávám trochu vděku a respektu,“ odsekla a odkráčela k autobusu. Petr šel za ní jako poslušný pejsek. Ani se na mě neohlédl.
Ticho u večeře
Zbytek dne jsem strávila sama. Bylo to úžasné. Moře šumělo, knížka byla skvělá a já měla pocit, že po dlouhé době zase dýchám.
Večer u stolu bylo ticho, které by se dalo krájet. Helena se mnou nemluvila. Petr se snažil nešikovně konverzovat o počasí, ale obě jsme ho ignorovaly.
„Víš, Petře,“ řekla najednou Helena, „možná by bylo lepší, kdybyste příště jeli sami za své. Očividně si mé snahy váží jen někdo.“
„Mami, prosím tě...“
Zvedla jsem se od stolu. „Děkuji za večeři. Půjdu si lehnout.“
Návrat domů
Zbytek dovolené byl utrpením. Petr se snažil hrát na obě strany, což znamenalo, že netrávil pořádně čas ani se mnou, ani s matkou. Helena mě okázale přehlížela a já se cítila jako vetřelec.
Když jsme se vrátili domů, něco se změnilo. Petr se mnou sotva mluvil. Byla jsem na něj naštvaná, že se mě nezastal. On byl naštvaný na mě, že jsem pokazila rodinnou harmonii.
Nechápu, proč je takový. Neměl by dát přednost mně? Pokud se mě nezačne zastávat, obávám se, že tahle dovolená byla teprve začátkem našich problémů.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
