Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jana svému manželovi věřila, a tak ho bez obav pustila samotného do hor. Netušila však, že Markovo „čištění hlavy“ je jen zástěrka pro nevěru...
Nikdy jsem nepatřila k podezřívavým manželkám. Manželovi jsem věřila, nekontrolovala mu telefon ani nezjišťovala, s kým mluví. Když Marek přišel s tím, že si potřebuje „vyvětrat hlavu“ a odjet na pár dní sám do Krkonoš, neměla jsem s tím problém. Jen jsem se usmála a popřála mu hezký výlet. Dokonce i vtipkování jeho sestry Lucie o tom, že ona by svého chlapa samotného nikam nepustila, mě nechávalo klidnou. Netušila jsem, že můj klid byl tou největší chybou a že se po jeho návratu všechno zhroutí.
Polibek na rozloučenou
O cestě do hor začal Marek mluvit jednoho večera u čaje. Tvrdil, že potřebuje být chvíli sám se sebou, chodit po hřebenech a číst si v tichu horské boudy. Přestože mě překvapilo, že tentokrát nechce, abych jela s ním, nechtěla jsem mu bránit.
Každý občas potřebuje prostor. Políbil mě na čelo a ocenil, že mu nedělám scény. V tu chvíli jsem byla na svou velkorysost pyšná. Nemohla jsem vědět, že tímto rozhodnutím právě začíná konec našeho manželství.
Varování od sestry
Hned druhý den mi zavolala švagrová Lucie. Její hlas zněl napjatě a bez okolků se mě zeptala, jestli jsem ho opravdu pustila samotného. Když jsem se tomu snažila zasmát, zarazila mě.
Naznačila, že bych si měla pořádně rozmyslet, s kým tam ve skutečnosti je. „Měj oči otevřené,“ řekla mi tehdy a zavěsila, aniž by cokoli vysvětlila. V žaludku se mi poprvé usadil nepříjemný svíravý pocit, který už pak nezmizel.
Podivné zprávy z hor
První dny Marek posílal fotky mlhavých údolí a psal, jak mu samota prospívá. Třetí den se ale něco zlomilo. Na moji otázku, jak se má, odepsal, že „dneska hodně nachodili“. To množné číslo mě okamžitě udeřilo do očí.
Když jsem mu zkusila zavolat, nebral to a později se vymluvil, že byl zrovna v sedm večer pod sprchou a neměl signál. Od té chvíle už odpovídal jen úsečně a večer se odmlčoval úplně s tím, že je vyčerpaný a jde brzy spát.
Fotka, která tam neměla být
V neděli se vrátil podle plánu, usměvavý a plný zážitků. Cestou z nádraží mi vyprávěl o lidech, které údajně náhodou potkal na stezkách, a sypal z rukávu jména jako Kuba nebo Magda. Působilo to dojmem, že se jen snaží zaplnit ticho.
Večer, když byl v koupelně, jsem nevydržela a podívala se mu do telefonu. Mezi snímky krajiny jsem našla jeden, který tam být neměl. Marek na něm seděl u krbu v dřevěné chalupě a vedle něj se k němu tiskla pohledná tmavovláska. Jeho ruka spočívala majetnicky na jejím koleni.
Konec lží
Když vyšel z koupelny, nezačala jsem křičet. Jen jsem se ho klidně zeptala, s kým v té chalupě byl. Marek nejdřív zapíral a snažil se mi namluvit, že šlo o náhodnou známou z ubytovny, ale pohled na usvědčující fotku ho nakonec umlčel.
Nejvíc mě nebolela samotná nevěra, ale ta lehkost, s jakou mi celou dobu lhal do očí. Ještě tu noc jsem si sbalila věci, poslala Lucii zprávu, že měla pravdu, a odešla spát ke kamarádce.
Nový začátek
Marek se mě pak dny pokoušel kontaktovat, čekal před prací a mluvil o chvilkovém selhání, které prý nic neznamenalo. Dívala jsem se na něj a cítila jen prázdnotu.
Možná bych mu dokázala odpustit chybu, kdyby přišel a přiznal, že jsme se odcizili, ale jeho lhaní a přetvářka mě definitivně zlomily. Teď odjíždím do hor já. Skutečně sama. A budu přemýšlet, co s naším manželstvím dál...
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
