Jirka (37): Moje matka mě dohání k šílenství. Telefonuje mi i několikrát denně

Kdybych v práci nesdílel kancelář se čtyřmi kolegy, asi bych na svou matku nebyl tak nepříjemný do telefonu. Jenže kolegové se mi smějí a já jsem nervózní, kdykoliv vidím, že mi matka telefonuje.

Alena (29): Svatební dar v podobě bytu se změnil v peklo. Bydlíme totiž vedle tchyně

Můj spokojený život v dětském pokoji

Otec mi zemřel, když jsem byl malý kluk. Zůstali jsme s matkou sami. A vlastně jsem nikdy nepocítil smutek z toho, že nemám otce. Měl jsem mámu. Naučili jsme se společně komunikovat a žili jsme si spokojeně. Pro někoho mohlo být naše soužití s mámou nepředstavitelná věc, ale mě to přišlo přirozené. Já jsem měl svůj pokoj a ona měla taky svou místnost. Společně jsme užívali kuchyň a obývací pokoj. Měli jsme vypracovaný systém na používání koupelny.

Mamka vařila, prala a uklízela. Já občas vyluxoval nebo dovezl těžký nákup. Mamka mi opakovaně říkala, že je ráda, že spolu bydlíme. Samota ji děsila. A tak jsem vědomě využíval pohodlí, které mi bydlení s mámou umožňovalo. Pracoval jsem, sportoval a po příchodu domů na mě čekala usměvavá máma, teplá večeře a klid. Chvíli jsme si popovídali a pak jsem si zalezl: „Dobrou, mami, jdu do svého pokoje.“

Žofie (27): Společné bydlení mi otevřelo oči. Místo partnera mám doma přerostlé dítě, které musím obskakovat

Servis, který mít už nikdy v životě nebudu

V zaměstnání sedím v kanceláři se čtyřmi kolegy. Jsou v podobném věku, ale jsou všichni ženatí a mají rodiny. Spojuje je jedna záliba. Posmívají se mi. Ještě když jsem bydlel s mámou, poslouchal jsem na toto téma hlášky každý den. A když jsem vybalil svačinu, kterou mi máma připravila, slyšel jsem výbuch smíchu. Prostě kolegové asi pohodový vztah s rodiči neměli, a tak neuměli pochopit mě.

Tlak okolí mě donutil se od mámy odstěhovat. Pronajal jsem si byt a chodím v sobotu i v neděli k mámě na oběd. Popovídáme si a já vidím, že máma naši odluku špatně nese. Jako by zestárla o deset let. Byla na mě zvyklá. Jsem její středobod vesmíru. Jenže je na čase, abych začal žít svůj život. Partnerku si zatím nehledám, ale musím se naučit samostatnosti. V tom má moje okolí pravdu. Ještě před dvěma lety jsem byl malý kluk, dnes jsem ve svém bytě muž. Změnu jsem přijal, na rozdíl od mamky.

Jan (48): Přítelkyně se odstěhovala k nemocné matce. Náš vztah kvůli tomu chřadne

Mamka se trápí a často mi telefonuje

Moje mamka mě dohání k šílenství. Nepřestanu být ostatním pro smích, když mi bude mamka telefonovat i třikrát během pracovní směny. Pokaždé mi řekne nějakou nepodstatnou novinu nebo se mě opakovaně ptá, zda dorazím o víkendu na oběd a co má uvařit. I přesto, že jsme si návštěvu potvrdili předešlý den. Stydím se před kolegy odpovídat, a tak pokaždé odcházím hovor vyřídit na chodbu. Jsem ze své mamky zoufalý.

Jsem rád, že jsem udělal životní krok a osamostatnil se. Jsem rád, že žiji jinak než v pravidelném stereotypu... večeře, televize, hovor s mámou, spánek a práce. Doufám, že i mamka časem pochopí, že je nevyhnutelné nechat dítě dospět. Jednou si třeba najdu partnerku, třeba založíme rodinu. A vnouče obohatí i život matky. Ale musím mít prostor žít svůj vlastní život. Toto se snažím mamce vysvětlit při víkendových setkáních. Marně. Mamka mě neustále přemlouvá, ať nevyhazuji peníze za nájem bytu a vrátím se domů.

Petra (33): Manžel odjel do Anglie, aby vydělal peníze na byt. Místo bydlení jsem musela koupit rakev

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].