Jana (39): Místo podpory od úspěšného manžela jsem schytala posměch. Moje nová cesta za titulem z něj udělala mého největšího rivala

S mým manželem Jaromírem jsme se potkali při studiu vysoké školy. Oba dva jsme studovali stejný obor, práva, a byli jsme ve stejném ročníku.

Marcela (55): Otec mi dělá ze života peklo. Holt mám smůlu na muže a on to nedokáže pochopit

Seznámili jsme se při studiích

Potkávali jsme se už od prváku v knihovně, kam jsme se oba chodili při zkouškovém učit. První dva roky jsme si sebe skoro nevšímali, ve třeťáku, kdy studium začalo být pořádně těžké, jsme usoudili, že si můžeme navzájem pomoct a začali jsme se bavit. Oba dva jsme byli opravdu pilní studenti s vysokými cíli a skvěle jsme se navzájem motivovali. Studium se nám oběma podařilo zakončit s červeným diplomem. Kromě titulu jsme po ukončení studia získali také vztah – vzájemná pomoc a učení se společně nás nesmírně sblížily, a tak jsme spolu začali chodit.

Jaromír se pak vydal na dráhu akademika, zůstal ve škole a začal si dodělávat doktorát. Já jsem chtěla také, jenomže jsem prakticky hned po škole otěhotněla a pak odešla na mateřskou. Ačkoliv jsem děti a rodinu chtěla, někde uvnitř mě drásalo, že nemohu pokračovat se studiem. Měla jsem pro sebe nastavené velké cíle, chtěla jsem se stát doktorkou práv, možná jednoho dne třeba i soudkyní.

Eva (38): Rekonstrukce koupelny v režii švagra skončila potopou a vážnou krizí v našem manželství

Neustále jsme se hecovali

Bylo pro mě trpké sledovat, jak si můj partner tento cíl plní, zatímco já vychovávám naše děti. Ve třiceti byl Jaromír již opředen tituly, a když byl jmenován soudcem, požádal mě o ruku a vzali jsme se. Na jednu stranu jsem mu jeho úspěch nesmírně přála, na druhou stranu mi to hrozně ubližovalo. Mojí situaci nepomáhalo ani to, že se Jaromír svými tituly a úspěchy neustále chlubil a pořád mi připomínal, že já jsem jen obyčejný magistr, obyčejný právník, zatímco on je na naprostém výsluní našeho oboru.

Když našim dvěma dětem bylo čtrnáct a dvanáct let, řekla jsem si, že je konečně načase, abych si také splnila svůj sen. Jaromír byl na vrcholu kariéry, peněz jsme měli dost, děti už začínaly být samostatné a nepotřebovaly mě tolik, takže jsem si řekla, že nastal ten správný čas.

Karolína (45): Zapomenuté školní pomůcky mi zachránily život. V malém krámku jsem našla štěstí i samu sebe

On byl úspěšný, já doma s dětmi

„Rozhodla jsem se, že si dodělám doktorát,“ sdělila jsem Jaromírovi, když jsme o víkendu ráno seděli u stolu a snídali. Okamžitě se zarazil a nechápavě se na mě podíval.

„A proč? Stejně už roky nepracuješ a jsi jen doma, nemáš žádnou praxi… a jsme víc jak dekádu po škole. K čemu ti to bude?“ zeptal se mě trochu posměšně a já jsem se zamračila.

„Mám pocit, že to je to, co celý život chci, co je můj sen… tak si ho chci splnit,“ vysvětlila jsem mu.

„Myslím si, že bohatě stačí, že máme jednoho doktora v rodině,“ odpověděl nesouhlasně a ukázal si na hruď, „ty by ses měla soustředit na jiné věci, jako je domov a výchova dětí.“

Bohuslav (50): Mám pocit, že se zblázním. Sousedé mě umí rozčílit tak moc, až mám o sebe strach

Můj nápad se nesetkal s uznáním

„Copak ty si nepamatuješ, že i můj sen ve škole bylo stát se doktorkou práv? Nechtěl jsi to jenom ty,“ ohradila jsem se trochu dotčeně. Myslela jsem, že mě v mém nápadu podpoří.

„Je k ničemu, aby sis dělala doktorát. Stejně to nedotáhneš dál, jak já,“ odsekl můj manžel ostře, zvedl se a od stolu odešel. Myslel si zřejmě, že mě jeho nevlídná slova odradí, to se ale pletl. Po více než deseti letech jsem se opět přihlásila do školy a zase se stala studentem.

Jana (47): Moje matka je zlá intrikánka. Naše rodina se kvůli jejím manipulacím úplně rozpadla

Manžel mé studium bojkotuje

Jaromír moje rozhodnutí těžce nese a dělá všechno pro to, aby mi studium doktorátu ztížil. Odmítá děti vyzvedávat ze školy, stěžuje si, že se málo starám o dům, snaží se mě různě shazovat. Nejdřív jsem nechápala, proč se tak chová, postupně mi ale začalo docházet, že se bojí, že bych mohla být tak úspěšná jako on.

Že mě jednoduše vidí jako konkurenci. Tohle zjištění mě velmi ranilo, od manžela bych čekala podporu, a ne soutěživost, na druhou stranu mě ale nabudilo a donutilo mě se do studia pořádně opřít a dát mu vše. Cítím se, jako kdybych byla zpátky v době, kdy jsme se seznámili a navzájem se hecovali, kdo bude lepší, kdo bude mít lepší studijní výsledky a kdo lépe odpromuje. Tehdy zvítězil Jaromír, tentokrát jsem ale připravená zvítězit já a doktorát dokončit.

Eliška (31): Myslela jsem si, že mi sestra podává pomocnou ruku. Ve skutečnosti si mě ale jen koupila jako asistentku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].