
Jana se vyrovnala s manželovou zradou. Už se začínala cítit v pohodě, když ji bývalý manžel opět vyvedl z rovnováhy. Po rozchodu s jeho milenkou oslovil Janu, zda by mu neodpustila a nedala mu druhou šanci.
„Jani, nebuď tak přísná. Vím, že jsem udělal chybu a zničil naše manželství. Kdybych to mohl vrátit, tak to udělám. Neskutečně mě to mrzí a udělám vše pro to, abych ti to vynahradil. Dej mi šanci,“ prosil bývalý manžel.
Můj manžel podlehl sousedce
S Liborem jsme měli to nejlepší za sebou: zamilovanost, vášeň, výchovu dětí, druhé líbánky a zbylo jen kamarádství. Pokus o restart našeho vztahu nevyšel. Vlastně to bylo logické. Za čtvrt století jsme si už vše řekli, znali každý kousek našich těl, sex byl léty prověřenou rutinou a už nebylo ani kvůli čemu se hádat. Vlastně ideální stav v dlouhodobém soužití.
Jenže pak přišel velký třesk v podobě rozvodu. Důvodem byla Liborova těhotná milenka. Nebyla to nějaká dvacítka, ale čtyřicetiletá rozvedená sousedka z vedlejšího paneláku. Její těhotenství byl pravděpodobně omyl. Ale Libor byl vždy slušný chlap, a tak se k tomu postavil čelem. Omluvil se mi a domluvili jsme se na rozvodu. Dokonce jsem zůstala v našem bytě a on se nastěhoval k sousedce. Když už byl morálně na dně, alespoň se zachoval štědře. Náš byt bude jednou našich dětí a já ho mohu neomezeně užívat.
Konečně jsem v pohodě, ale dalo to práci
Půl roku jsem docházela k psychologovi. Půl roku jsem se plácala v beznaději, sebelítosti a zoufalství. Potkávala jsem těhotnou sousedku a pokaždé mě to rozhodilo natolik, že jsem byla schopná jenom ležet na posteli a dívat se do zdi. A pak se to stalo. Tragédie. Ani ženě, která mi vzala manžela, jsem takovou strašlivou věc nepřála. Ve vysokém stupni těhotenství potratila a musela porodit mrtvé miminko.
Pravděpodobně se tato dvojice se ztrátou nevyrovnala, a rozešla se. Nevěděla jsem to. Věnovala jsem se svým psychickým problémům a cestě k uzdravení. Už už jsem se začala cítit v pohodě, když mi u dveří zazvonil Libor. Prosil mě o odpuštění. Prosil mě o druhou šanci. Prosil, plakal, proklínal se a litoval svého poklesku. Prý jsem jeho opravdová láska a matka jeho dětí. Chce zpět svou rodinu.
Odmítnutí, které má pro mě smysl
Byla jsem zmatená. Libora jsem nevyhodila, vyslechla jsem si ho do konce. Ale nebyla jsem schopná mu dát odpověď ihned. Musela jsem si vzít tři dny dovolené, tak moc jsem byla z Liborovy prosby rozhozená. Nevěděla jsem, co dělat. Velká část mě chtěla zpět rodinu, manžela a klidný život. Jenže tu byla zrada a stres, zda se to nebude opakovat. Důvěra byla zničená. Někde na pozadí mi blikalo červené výstražné světlo, že je to celé špatně.
„Liborku, ty víš, že tě budu mít vždy ráda. Ale už tě nemiluju. Od momentu, kdy jsi mi oznámil, že se potřebuješ rozvést kvůli těhotné milence. Asi chápu, že ses zachoval v dané situaci čestně. Ale nechci žít do konce života s vědomím, že jsme se k sobě vrátili jen proto, že ti nevyšel vztah, kvůli kterému jsi mě opustil. Promiň, ty pochybnosti by byly pro mě horší než strach ze samoty,“ uzavřela jsem naši debatu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].