Jana o sebe celý život pečuje. Vzala si totiž největšího krasavce z okolí. Aby byla vedle něho reprezentativní, celý život byla otrokem svého vzhledu. Letos jsou s manželem Miroslavem čtyřicet let spolu a Jana se za manžela stydí. Ona je stále udržovaná žena, ale její muž se velmi změnil.
Přísahám, že jsem prvních dvacet let vztahu s Miroslavem trpěla pocitem méněcennosti. Viděla jsem pohledy ostatních žen. Doslova nad Miroslavem slintaly.
Krásný chlap není výhrou, dnes už to vím
Vlastně jsem vůbec netušila, proč si tenkrát Miroslav vybral mě. Nebyla jsem ošklivá, ale pohybovala jsem se v prostředí, kde byly daleko hezčí ženy. A právě ty mi způsobily peklo na zemi. Abych ustála jejich pohledy, znamenalo pro mě prvních dvacet let manželství tvrdou disciplínu, každodenní péči o svůj zevnějšek a tváření se, že jsem nad věcí.
Miroslav byl totiž v mládí neskutečný fešák. Vysoký, svalnatý, černé vlnité vlasy, uhrančivé oči a ještě byl vtipný. Vybral si mě, ač se na něho pořádaly hony. Každá ho chtěla. Měla jsem ho já, a to znamenalo jediné. Být za každou cenu upravená a v kondici. Ráno jsem letěla do koupelny a tam se nalíčila. Upravila jsem si své dlouhé vlasy.
Doma jsem luxovala ve společenských šatech
I doma jsem chodila oblečená tak, jako bych nic nedělala. A tak jsem luxovala v sukni, vařila v halence a otírala záchod v šatech. To bylo moje běžné domácí oblečení. Paní dokonalá. Každý večer jsem cvičila sedy lehy a sklapovačky. Abych měla ploché břicho do plavek. Zkrátka, můj život byl moje noční můra.
„Nebudu si brát společenské kalhoty, stačí mi džíny a košile. Nepřeháněj. Jdeme jen s kamarády na jídlo,“ odporoval mi Miroslav. Holt jemu slušelo vše. Ač byl ustrojený jako trhan, stejně byl přitažlivý. U něho nedbalá elegance, u druhého neupravený vzhled. Miroslav byl zkrátka dítě štěstěny, a nebyl si toho vůbec vědom.
Za vzhled svého manžela se stydím
Své kulaté výročí jsme oslavili ve velkém. S kamarády i s rodinou. Máme rádi sešlosti a jako důvod vidíme kde co. Takže i naše výročí svatby posloužilo k tomu, že jsme to oslavili. Dívala jsem se na manžela. Obtloustlý šedivý chlap s pivním pupkem. Spokojený ve svých roztrhaných džínách a neupraveném účesu. Já vedle něho za upravenou dámičku. Nesourodá dvojka.
Za vzhled svého manžela se stydím. Chodí jako bezdomovec. Odmítá si kupovat oblečení. Obzvláště, když jsme čerstvě v důchodu. Řekl mi, že donosí to, co má ve skříni. Pryč je ten přitažlivý muž. Zbyl už jen chlap, co mu je vše jedno. Kdybych to věděla kdysi, neměla bych na sebe tak vysoké nároky. Celoživotní pocit méněcennosti. Hnala jsem se za dokonalostí vedle někoho, pro koho je vzhled nedůležitý.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].