Facebook
Instagram
Blíží se doba letních dovolených a s nimi i všelijaké ty letní lásky. Známosti s exotickým cizincem, zejména tmavší pleti, se nejeví nijak zvlášť perspektivně. Většinou s koncem léta zmizí v zapomnění, ale někdy ještě nějakou tu dobu trvá. Někdy přetrvá - jindy zmizí jak loňský sníh.
Mým velkým snem byla návštěva Kuby. Léta jsem ji plánovala a sháněla nějakého parťáka nebo parťačku, kteří by mě doprovodili. Nakonec jsem ale letěla sama. Že ale dovolená změní (aspoň na čas) můj život, to jsem opravdu nečekala.
Byla to láska na první pohled
Pár dní jsem se plácala po Havaně a bylo mi samotné docela smutno. Když jsem byla v zoufalství největším, že si nemám s kým povídat a sdělovat dojmy, potkala jsem sympatického kluka. „Ahoj!“ volal na mě, když zjistil, že jsem Češka a hned se se mnou pustil do hovoru – česky. Pochlubil se, že studuje v Praze a asi pět hodin jsme si spolu povídali. On byl rád, že si opráší češtinu a mně to přišlo jako malý zázrak. Ačkoli jsme si slovně rozuměli, Manuel byl čistokrevný Kubánec. Prožila jsem s ním nádherné dva týdny plné lásky, něhy a sexu a když jsem odlétala, slíbili jsme si, že se v Praze znovu potkáme.
Svatba na spadnutí
A to se povedlo. Začali jsme se scházet, a já se do něj zamilovala. Tedy ne že bych nebyla zblázněná už předtím… Imponovalo mi na něm skoro všechno; jeho temperament, jeho rodná řeč i jeho „maňana“. Neméně důležitá byla i náruživost v sexu. Mé nadšení už ale mnohem méně sdíleli moji rodiče. A když jsem jim řekla, že se chceme vzít, málem je trefil šlak. „Zbláznila ses?“ a už bez servítků mi zdůrazňovali, že můj „objev“ pochází z jiné kultury, má jinou mentalitu, jeho maminka mu četla jiné pohádky… A že to prostě nemůže fungovat. Ale svatba se nakonec odložila.
Záletník s kubánskou krví
Začali jsme spolu žít a bylo to fajn. To, že občas můj Kubánec „zaletěl“ někam jinam (nejspíš za jinou ženou) či že trávil dlouhé hodiny nicneděláním s kamarády, jsem vypouštěla. „Kde jsi byl?“ jsem se raději neptala, protože když byl se mnou, byl neskonale milý a pozorný. Učili jsme se jeden od druhého, já se učila milovat kubánskou hudbu a kulturu vůbec a José si oblíbil Nerudu, Kafku a Čapka. Pořád jsem ho milovala, ale čím dál více jsem si všímala, že na tom, co říkali moji rodiče, je hodně pravdy. Že jsou mezi námi skutečně velké rozdíly a že pokud chcete, aby vztah dvou odlišných kultur fungoval, musíte být opravdu hodně tolerantní a dělat velké kompromisy.
Po dvou letech jsme se rozešli, přičemž poslední kapkou pro mě byla Manuelova nevěra, která se veřejně provalila. Protože se rozhodl žít v Česku, naši zemi si oblíbil a mluvil česky, zdálo se, že všechno bude klapat. Jenomže měl vlastnost typickou právě pro Latinoameričany – žádnou sukni nenechal na pokoji. Pochopila jsem, že by nám to opravdu neklapalo a byla jsem vděčná svým rodičům, že mě od svatby odradili.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
