Jaromír (38): Pomlázku po dědovi uchovávám jako talisman. Kdysi mi pomohla vybrat tu pravou

Chápu, že někdy lidé přisuzují věcem vlastnosti, které ve skutečnosti nemají. Ale když vám povím svůj příběh, možná mi dáte za pravdu, že na pomlázce po dědovi přeci jenom něco bude.

Mohlo by Vás zajímat:

Boris (30): Po zesnulém dědovi jsem si nechal starý polaroid. Každá fotka věštila neštěstí

Děda mi upletl pomlázku

S dědou jsem měl moc dobrý vztah. Můj táta byl pořád někde v práci, takže se mi věnoval on. Spolu jsme tu a tam vyvedli nějakou klukovinu. Chodili jsme do přírody a naučil mě, kde rostou dobrá jabka, třešně a vodil mě také na houby.

Bohužel mám ty vzpomínky jenom útržkovité, protože děda zemřel, když mi bylo sedm. Pamatuju si však, že mě jednou na jaře vzal na pruty. Pak mi upletl pomlázku. Chtěl jsem mu pomáhat, ale chyběla mi síla a zručnost.

Když byl děda hotov, pomlázku mi předal a tvářil se slavnostně. "Tak, teď je z tebe velký kluk," řekl děda a já se dmul pýchou. Hned jsem chtěl jít pomlázku vyzkoušet na ségře, ale pak mi vysvětlil, že mám počkat až na Velikonoční pondělí. Toho už se děda bohužel nedožil, protože o pár dní později dostal infarkt a zemřel. Byly to smutné Velikonoce. Pomlázku jsem tehdy někam pohodil a ani jsem nešel na koledu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (28): Z pozůstalosti po dědovi jsem si nechala jeho knihy. Díky nim vím, že je stále se mnou

Vzpomněl jsem si na dědu

Bez dědy se u nás Velikonoce moc neslavily. Babičku už jsem neměl a moji rodiče tomu moc neholdovali. Je to vlastně ostuda, ale na koledu jsem šel až na střední škole. Tehdy mě oslovili kamarádi, jestli se k nim nepřidám.

Souhlasil jsem, jenže mi chyběla pomlázka. Nechtěl jsem se přiznat, že si ji neumím vyrobit sám. Najednou jsem si vzpomněl na dědu, který mě to bohužel nestihl naučit. Také mě napadlo, že mi kdysi jednu pomlázku dal. Zašel jsem za rodiči a máma si matně vzpomínala, že je pomlázka někde ve sklepě.

Prošel jsem ho komplet a vzadu, v krabici s mými dětskými hračkami, jsem ji našel. Vyschlá a zaprášená, bál jsem s ní švihnout, aby se nerozpadla, ale byla - pomlázka po dědovi. Zkusil jsem pomlázku namočit do vody, jestli se třeba neprobere, ale moc šancí jsem tomu nedával. Stejně jsem neměl jinou možnost, já ji vyrobit neuměl a táta také ne. Tak jsem celý víkend chodil koukat, jestli se to nezlepší. Na Velikonoční pondělí jsem ji vybral z vody. Byla pružnější, ale stejně působila staře.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (28): Když děda umíral, zaslechla jsem povědomé cinkání klíčů. Věřím, že se přišel naposledy rozloučit

Pomlázka mi přinesla lásku

Nedalo se nic dělat. Vzal jsem pomlázku a vyrazil za kluky. Vedle jejich pomlázek nevypadala moc dobře a tropili si ze mně legraci, ale dalo se to zvládnout. Byla to legrace, holky ječely a utíkaly, ale v tu pravou chvíli se nechaly chytnout a lehce sešlehat. Jako puberťák jsem jen koukal na ty jejich zadky a stehna. Musím přiznat, že jsem tomu přišel na chuť.

Pak jsme se stavili u spolužačky Karly (40), která měla o dva roky mladší sestru Milušku (38). Šel jsem samozřejmě za Karlou, ale pomlázka jako kdyby ožila. Neumím to dobře vysvětlil. Možná že proutkař cítí něco podobného, když narazí na vodu. Fakt nevím. Pomlázka mě zkrátka táhla k Milušce.

Všichni koukali, proč jdu za třináctiletou holkou, ale já jim nemohl říct, že to dělá pomlázka. Také Miluška na mě koukala a oči jí jen tak jiskřily. Byla ode mě mladší, ale ten její pohled... Zkrátka jsem se do ní hned zamiloval. Po nějaké době jsme spolu začali chodit, dnes jsme manželé a máme tři děti. A to všechno díky pomlázce, kterou opatruju dodnes jako talisman. Nebo možná díky dědovi...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (32): Těžko se tomu věří, ale zelenomodré světlo nad postýlkou mé dcery je asi děda

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.