Boris (30): Po zesnulém dědovi jsem si nechal starý polaroid. Každá fotka věštila neštěstí

Když nám nedávno zemřel devadesátiletý děda Imrich, všichni jsme ho velmi oplakali. Ale museli jsme jít dál. Společnými silami jsme vyklízeli jeho dům. Já našel v krabicích zaprášený polaroid, který jsem si ponechal. Neohřál se u mě příliš dlouho, každá fotka, která z něj vyšla, předznamenala neštěstí.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (27): Když odešla babička na druhý břeh, zanechala mi gramofon. Má větší hodnotu než balík peněz

Mám starý polaroid po dědovi

Každý z nás si vzal něco. Mamka staré vázy, které děda vlastnoručně vyráběl, táta zase knihy, protože děda byl vášnivý sběratel. Sestra Bára si vzala pár dědových obrazů a já starý polaroid. Původně jsem si myslel, že nebude fungovat. Myslím, že ho děda naposledy použil před patnácti lety. Co zemřela babička, už jsem ho u něj neviděl.

Poprvé jsem s ním zkusil vyfotit svoji přítelkyni Ninu. Když z polaroidu vyšla fotka, byl jsem tím mile překvapen. „Vypadám na ní hrozně, jako kdybych měla jedno oko zavřené," stěžovala si.

Za dva dny měla nehodu. V chodbě si nevšimla špičatého svícnu. Oblékala se, nešťastnou náhodou o něj zavadila a bodla si ho do oka. Musela okamžitě na operaci. Kdybych tehdy tušil, že s tím má něco společného fotoaparát, už bych se ho nikdy nedotknul.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (28): Koupila jsem si ve vetešnictví polaroid. Na dovolené nás trochu postrašil

Po každém focení se stalo neštěstí

O něco později jsme jeli s otcem na ryby, foťák jsem vzal s sebou. Táta chytnul macatého kapra a chtěl s ním udělat fotku. Když se na ni díval, stěžoval si, že má nevhodný postoj. „Vypadá to, jako kdybych měl tu nohu zlomenou," pronesl a chtěl vyfotit ještě jednou. I tak vyšla stejně nepovedená fotografie. A co se nestalo. Táta se za dva dny skutálel po schodech do sklepa. Během pádu si zlomil pravou nohu.

Už jsem si říkal, že je to nějaké podezřelé, ale vzhledem k tomu, že na nic nadpřirozeného nevěřím, stále jsem to s foťákem nespojoval. To až po třetím neštěstí. Máma měla slezinu se svými starými kamarádkami. Sešly se u nás doma a máma chtěla udělat vzpomínkovou fotografii.

Jako kdybych tušil, že s ní nebudou spokojené. Ale stejně jsem je vyfotil. „Ježíši, vyfoť to ještě jednou," stěžovala si Žaneta. „Vypadám jako po mozkové mrtvici," dodala a ostatní ženy se zasmály. I na další pokus vyšla stejná fotografie. Máma mi za pár dní volala, že Žaneta měla mozkovou mrtvici a bojuje v nemocnici o život.

Mohlo by Vás zajímat:

Rudolf (35): Symbol černé vrány na fotografii znamenal smrt. Škoda, že jsem nezačal jednat hned

Vzpomínku na dědu jsem rozbil na tisíc kousků

Z toho už mi zatrnulo. To už prostě nebyla náhoda. Každý, koho jsem tím polaroidem vyfotil, měl později nějaký úraz. Díky bohu, že nikdy ne smrtelný. I když na některé věci nevěřím, neznamená to, že vůči nim nemám respekt.

Proto jsem se rozhodl foťáku zbavit. Je to sice jediná věc, kterou jsem si po dědovi nechal, ale nechci ji. Nosí smůlu. Než abych ho prodal, tak jsem ho jednoduše rozbil. Kladivem jsem ho rozmlátil na tisíc kousků a jeden malý jsem si nechal na památku. Všichni zranění jsou v pořádku. Myslím si, že kdybych fotil dál, nemuselo by to tak dopadnout. Hlavou mi vrtá jedna věc. Proč ho měl děda roky v krabici? Proč ho schoval zrovna po babiččině smrti? Možná věděl, že s tím foťákem není něco v pořádku...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (55): Po tátově smrti jsem si vzala jeho staré rádio. Jedné noci mi přes něj zazpíval

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.