Facebook
Instagram
Jaroslava nedá dopustit na svou tchyni Marii. Když zaskočilo jídlo jejímu synovi Lukáškovi, zachovala se matka jejího muže velmi duchapřítomně a zachránila mu život. Jaroslava na rozdíl od tchyně zpanikařila a nezmohla se vůbec na nic.
Každou středu jezdím se synem Lukáškem na návštěvu ke tchyni Marii. Manžel je v práci, a tak strávím příjemný den u nich doma.
S rodiči manžela si rozumím lépe než se svými
Udělám radost prarodičům, kteří si pohrají s vnukem, a já si trochu odpočinu. S tchyní Maruškou máme dohodu. Ona vaří a já dovezu něco sladkého k odpolední kávě. Manželovy rodiče mám ráda. Jsou to hodní, chytří a výjimeční lidé. Nikdy nám nemluvili do našeho manželství, a když se rozhodnou poradit, vždy zvolí velmi příjemnou formu. Vlastně svou radu podají jako námět k zamyšlení.
Proto je velice ráda navštěvuji. O víkendu se vídáme všichni společně. Střídáme se v pozvání na oběd. Dokonce si dovolím tvrdit, že manželovi rodiče mi jsou povahově bližší než moji vlastní. Naši jsou také hodní, ale bydlí na vesnici. Jejich názory jsou hodně ovlivněné prostředím, ve kterém žijí a pracují. Nemohu s nimi vést rozhovor na vyšší intelektuální úrovni. Moji rodiče nečtou knihy, nezajímají se o politiku, necestují a v televizi sledují výhradně seriály.
Syn se dusil a já nebyla schopná reagovat
Minulý týden jsem jako každou středu byla u prarodičů. Tchán v garáži opravoval Lukáškovi houpačku. Já byla s tchyní v kuchyni. Lukášek seděl v jídelní stoličce a jedl oběd. Měl brambory, maso a zeleninu. Vše jsem pečlivě nakrájela na malé kousky. Obě jsme Lukáška při jídle hlídaly a u toho připravovaly oběd pro nás. Najednou začal Lukášek sípat. Měl vykulené oči, byl celý rudý a strnul.
Začala jsem křičet a chtělo se mi omdlít. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Prostě jsem zkameněla. Měla jsem panickou ataku. Dívala jsem se na své dítě a křičela: "Lukášku, Lukášku, pane bože, co se ti stalo?" Stála jsem jako socha a jen křičela.
Nebýt tchyně mohl se syn udusit
Maruška na rozdíl ode mě zachovala chladnou hlavu. Rychle vyndala Lukáška ze sedačky a otočila ho vzhůru nohama. Chvíli s ním třepala, ale nepomohlo to. Lukášek už začínal být malátný. Tchyně si ho přehodila přes koleno a bouchala ho do zad. Ani to zkraje nepomohlo. Zakřičela na mě: "Volej záchranku!" Přendala si Lukáška na druhé koleno a udeřila ho do zad směrem k lopatkám. Najednou Lukáškovi vypadl z pusinky kus masa a syn se rozbrečel.
Já brečela taky a objímala ho. Klepala jsem se. Do nemocnice si odvezli nás oba. Mně museli dát injekci na uklidnění a Lukáškovi provedli vyšetření, zda mu nezůstalo v dýchací trubici ještě nějaké jídlo. Už je to pár dní a já při vzpomínce na ty nekonečně dlouhé minuty boje o Lukáškův život brečím. Hluboce smekám před svou tchyní, která mu zachránila život. Děsí mě, jak jsem nebyla schopná v krizové situaci fungovat. A doufám, že se už nikdy nic podobného nestane.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
