Jednoduchý manuál, jak nakoupit kvalitní maso a nespálit se!

1. června 2019
pixabay.com
pixabay.com

O aférách s nekvalitním masem slyšíme téměř každý týden. Není proto divu, že se začínáme zajímat o to, co vlastně jíme. Rozluštit v obchodě, co údaje na prodávaném mase vlastně znamenají, bývá však pro laika často oříšek. Poradíme vám proto, jak lépe porozumět informacím na etiketě a najít tak ve velkém množství nabízených produktů opravdu ty nejkvalitnější.

Rozhodnout se pro správný druh hodnotného kusu masa může být i pro zkušenou hospodyňku někdy oříšek. Ze všeho nejdůležitější je místo, kde maso kupujete. Samozřejmě to nejlepší seženete spíše u řezníka, na farmě, ale zejména na bio farmě. Právě farmy, které hospodaří v bio režimu, zvířatům nabízejí ideální prostředí i podmínky pro život. Jejich krmivo pochází pouze z ekologického zemědělství, máte tudíž jistotu, že zvíře nepřijímá v potravě žádnou chemii, nepodstupuje preventivní léčbu a tráví klidně i celý rok na pastvě, což je zejména pro masná plemena velmi důležité.

Co ze zákona nesmí chybět na etiketě

Pokud pravidelně nakupujete maso v supermarketu, je dobré, když alespoň trochu porozumíte etiketě na obale, abyste přesně věděli, co nakonec vkládáte do nákupního košíku. Pro maso z ekologického zemědělství hledejte na obalu zkratku BIO – biozebru či biolist. Pouze tato loga dokládají, že se skutečně jedná o certifikovanou surovinu.

Na etiketě musí být uveden zákonný název, který kupujícímu přiblíží například to, jakou část hovězího kupuje. Dále štítek obsahuje název neboli jméno potravinářského podniku (výrobce, prodejce, distributora) a samozřejmě údaj o zemi, ze které maso pochází. Pokud je zvíře chováno a poraženo v rozličných státech, budou uvedeny státy dva. Pokud ne, je vždy napsán jen původ z jedné země. Další informací na etiketě jsou podmínky skladování (při jaké teplotě), kód k identifikaci (kód šarže), který slouží pro případné zpětné dohledání suroviny, datum spotřeby nebo minimální trvanlivost (někdy může zastupovat kód šarže), třídu jakosti (A nebo B), hmotnost (údaj o množství v g nebo kg), identifikační značku. Ta označuje místo posledního podniku, kde se s masem výrazně manipulovalo, pozor, není to značka země původu. Na etiketě můžete někdy navíc najít i cenu – nejčastěji cenu za jednotku – např. za 100 g či za 1 kg.

Označení původu musí ze zákona být na hovězím, drůbežím, vepřovém, kozím a skopovém, baleném i nebaleném mase. U masových polotovarů musí být vypsány navíc všechny další složky.

Býk, nebo kráva? Rozluštěte informace o konkrétním zvířeti

Pokud patříte mezi milovníky poctivého hovězího, rozhodně se vyplatí rozumět informacím, které na etiketě můžete dále najít. Jedná se například o údaj o zvířeti, tedy individuální číslo zvířete, z něhož maso pochází nebo číslo skupiny zvířat. Dále by na obale mělo být uvedeno schvalovací číslo jatek a stát, schvalovací číslo bourárny a stát, stát narození, země výkrmu a chovu i země porážky. Obvykle najdete také informaci o kategorii zvířete, která značí, o jakého jedince se jedná (mladý býk, kráva, jalovice a další). Právě tento fakt si navíc můžete ověřit přímo z registračního (identifikační) čísla. První číslice z posledního trojčíslí vám jasně odhalí, zda se jedná o maso ze samice či samce. U zvířat samčího pohlaví začíná totiž poslední trojčíslí vždy číslem 0, zatímco u samic je to vždy číslo 9.

Úplně tou nejlepší volbou je nákup hovězího masa přímo od farmářů a chovatelů masného skotu v ekologickém zemědělství. Pro bio hovězí maso se v Česku chová například skotský náhorní skot (tzv. highland), charolais, limousin či angus.