
Jiřina má se sousedem dobré vztahy. Ona mu občas dá domácí pečenou bábovku, on jí na oplátku jiný svůj výtvor. Letos to byl vaječný likér. Jiřina si ale kvůli němu dost protrpěla.
„Zdravím sousedko, bábovka byla výborná. O víkendu se chystám na domácí vaječný likér, tak dostanete lahvinku na ochutnání,“ smál se na mě soused. Jsem ráda, že naše rodiny mají skvělé sousedské vztahy.
Rodina mého souseda je legrační
Naši sousedé jsou skvělí lidé. Jedná se o manželský pár, o několik let starší než jsem já s manželem. Jsou bezdětní a vypadají dost alternativně. Sousedka chodí od hlavy k patě v batikovaném oblečení a je neustále ponořená do svých světů, fantazií, nebo rozjímá na zahradě za zvuku legrační hudby. Soused svou ženu miluje, ale když o ní hovoří, je vidět, že její nadšení pro alternativní způsob života nesdílí.
Sousedka je éterická bytost, pro kterou nejsou pozemské statky důležité. Ona je napojená na vesmírnou energii a živí se pravděpodobně něčím imaginárním. Podle slov našeho souseda jeho manželka ani neví, kde se v domě nachází kuchyň. Sousedka pracuje v jedné neziskové organizaci a doma se moc nezdržuje. Soused je její pravý opak. Je to muž, co neustále doma něco opravuje, vylepšuje nebo pěstuje.
Dva lidé, co si nejsou ani trochu podobní
A přesto se tato dvojice neskutečně doplňuje a jejich manželství se jeví jako spokojené a šťastné. Soused je vládcem kuchyně. Jeho uzené maso je výtečné. Jediné, co soused neumí, je péct sladké koláče. A to je zase moje parketa. Takže ode mě k sousedovi proudí koláče a k nám pro změnu uzené maso. Za tuto sousedskou výpomoc jsme s manželem rádi.
Jenže letos na podzim se nám to docela vymstilo. „Sousedko, mám hotový vaječný likér. Tak tady máte jednu lahvinku. A potom chci vědět, jak koňak chutnal. Dal jsem si záležet,“ zubil se na mě soused. Zrovna jsme byli na odchodu, tak jsem koňak postavila na kuchyňskou linku a celá rodina jsme odjeli na celodenní výlet. Po návratu, když děti usnuly, jsem skoro celou lahev u televize vypila. Likér byl výborný.
Nevolnost mi dala zabrat
K ránu mě vzbudila nevolnost. Bylo mi těžko od žaludku a jen tak tak jsem doběhla na toaletu. Měla jsem neskutečný průjem. Jen co jsem ulehla do postele, tak jsem opět běžela na toaletu. Seděla jsem na toaletě a zvracela do kbelíku, který jsem držela v ruce. Asi po dvou hodinách, kdy jsem běhala mezi toaletou a postelí, jsem se rozhodla, že zůstanu v koupelně. Seděla jsem na hraně vany a v břiše mi bublalo.
Bylo mi neskutečně zle. Několik hodin jsem trpěla jako zvíře, jedla jsem prášky proti průjmu a nic jsem nejedla. Udělalo se lépe až druhý den odpoledne. To jsem přestala chodit na toaletu a mohla jsem v klidu ležet v posteli. Byla jsem bílá jako stěna a totálně vyčerpaná. V pondělí jsem si musela vzít v práci dovolenou a nabírala jsem sílu. Naštěstí, jak rychle střevní potíže přišly, tak zmizely. Asi jsem neměla nechávat likér celý den na kuchyňské lince. Sousedovi jsem koňak pochválila a ani jsem mu neřekla, co jsem zažila.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




