Jolana (49): Hledání podnájmu pro dceru studující v Praze bylo noční můrou. Zachránila nás vlídná stará paní

Když se naše dcera Agáta dostala na svůj vysněný obor do Prahy, byli jsme nadšení. Můj manžel Jakub vypočítal, že jí budeme moci platit většinu nákladů na život. Já slíbila, že jí pomůžu najít bydlení. Netušila jsem ale, že trh s nájmy v Praze je džungle, kde jsou studenti často jen chodící peněženky.

Kristýna (24): Nemám dost peněz na podnájem, tak jsem si našla spolubydlící. Obávám se, že po mně jede

Marné hledání bytu k pronájmu

První prohlídka nás zavedla na okraj města do „moderní garsonky“. Ve skutečnosti šlo o byt v paneláku, který někdo rozdělil sádrokartonem na čtyři malé kutlochy.

Když jsem se v tom vydýchaném prostoru zeptala, kde je okno, realitní makléř ukázal na úzký průduch pod stropem, který vedl přímo na chodbu domu. „Je to velmi ekologické řešení,“ tvrdil nám bez mrknutí oka.

Druhá nabídka v domě na předměstí vypadala lépe, dokud nám majitel nepředložil seznam pravidel připomínající vojenský řád. Zákaz návštěv, limit deset minut na koupelnu, zákaz vaření čehokoliv aromatického a po osmé už musí být v domě klid.

Namítla jsem, že se dcera občas vrací z přednášek pozdě, odsekl jen, že se musí lépe zorganizovat.

Šárka (25): Bydlení v podnájmu se pro mě stalo peklem. Majitelka bytu mě budí v pět ráno s nesmyslnými dotazy

Musíme na to jít jinak

Třetí inzerát lákal na útulný pokoj v centru města. Přivítal nás zápach vlhkosti a pokoj se špinavými stěnami a rozvrzaným nábytkem. Majitelka bez studu řekla, že fotky v inzerátu jsou pár let staré a že se jí malovat nevyplatí.

Úplně vyčerpané jsme si sedly do cukrárny a Agáta se slzami v očích prohlásila, že to snad ani nemá cenu a raději zůstane doma. Cítila jsem obrovský vztek na všechny ty lidi, kteří zneužívají bytovou krizi, aby z rodičů vytáhli co nejvíc peněz.

„Nikam se nevracíš, něco najdeme,“ slíbila jsem a změnily jsme strategii.

Místo internetu jsme zamířily přímo na fakultu. Na malé korkové nástěnce mezi inzeráty na doučování visel prostý lístek vytržený ze sešitu. V rukou psaném vzkazu stálo, že starší paní pronajme pokoj slušné studentce v bytě s dobrou dostupností. Byl bez fotek, jen s telefonním číslem.

Barbora (29): Tchyně nám nabídla byt s tím, že jeden pokoj bude její. Nakonec jsme museli utéct do podnájmu

Konečně ty správné dveře

Telefon zvedla paní Helena a hned nás pozvala na čaj. Bydlela v klidné čtvrti v bytě, který voněl čistotou a čerstvým koláčem. Pokoj pro Agátu byl světlý, s velkým oknem do zeleného vnitrobloku a s poctivým psacím stolem.

Paní Helena vysvětlila, že z důchodu byt těžko utáhne a hledá někoho, s kým si budou rozumět. „Můžeš si vařit, co chceš, a klidně si pozvat kamarádku na kávu, jen na hlučné večírky už moje srdce není,“ usmála se na Agátu. Cítila jsem, jak ze mě spadla obrovská tíha.

Šárka (26): Kvůli penězům bydlím v podnájmu s cizím chlapem. Obávám se, že se do mě zamiloval

Měly jsme štěstí

Cena za nájem byla rozumná a bez problémů jsme se vešli do našeho rozpočtu. A navíc to Agáta měla do školy jen patnáct minut tramvají.

Smlouvu jsme podepsaly hned na místě a moje dcera se poprvé po několika dnech rozzářila. Hned jsem volala manželovi a s úlevou mu oznámila, že naše mise je úspěšně u konce.

Cestou vlakem domů jsem přemýšlela o tom, že i v době, kdy člověk naráží na nepoctivost a přehnané požadavky, se stále najdou lidé, kteří jednají férově.

Jiřina (27): Asi jsem prokletá a hezký byt si nikdy nenajdu. Pokaždé je tam něco špatně

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].