Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jozefína prodala ve slabé chvilce zlato po babičce, aby si udělala radost po rozchodu. Matka ji za to zpražila a nadšení jí tím značně pokazila. Jozefína však doufá, že babička by byla na její straně.
Sedím doma, dívám se do skříně plné nového oblečení a je mi z toho těžko. Před pár týdny jsem udělala něco, co mě tehdy ani nenapadlo považovat za špatné. Až do chvíle, než máma pronesla větu, která mi sevřela žaludek jako ledová ruka. Třeba by mě babička podpořila.
Babička a její malá plechová krabička
Šperky po babičce nebyly žádné poklady, žádné diamanty ani rodinné klenoty. Ale některé byly z pravého zlata. Prstýnek s tenkou rytinou, náramek, který nosila jen na svátky, a náušnice, které mi vždycky připadaly velice staromódní. V té malé plechové krabičce bylo všechno, co zůstalo po ženě, která mě hlídala, když byla máma v práci. Která mi vařila krupicovou kaši, i když jsem už dávno jedla normální jídlo, jen proto že věděla, že mě potěší.
Všechny ty šperky darovala přímo mně a já si toho vážila. Věděla jsem, že je neunosím, a léta jsem je měla jen tak schované doma. Pak jsem měla velkou nouzi a byla jsem bez peněz. Po rozchodu jsem si připadala hrozně. Bývalý si našel krásnou holku oblečenou jako hvězdu a já byla ošuntělá a nešťastná. Něco mě popadlo a prodala jsem zlato po babičce, abych si koupila něco pěkného na sebe.
A pak přišla mámina otázka
„Prosím tě, kde máš ty babiččiny šperky? Chtěla bych se na ně zase podívat. Jen tak, z nostalgie,“ zeptala se mě máma. A já se tvářila neutrálně. Ale uvnitř se mi všechno stáhlo. „Ale víš co, ráda bych si je zase vzala do ruky,“ pokračovala. „Ten prstýnek mi vždycky připomínal, jak nás babička vodila do cukrárny.“ A já jen stála a mlčela. Brada se mi mírně klepala.
Mámě je poslední dobou často smutno. Stárne a vzpomíná. Čím dál víc se vrací k minulosti, protože je s tátou nespokojená a trápí ji klouby. Babičku milovala a bylo jí líto, že dala ty šperky jen mě. Aspoň tak to teď cítím. Co jsem měla udělat? Přiznat se? Zalhat? Nevím, co mě děsí víc. Jestli přiznání, nebo lež. Kdybych jí řekla pravdu, ranila bych ji.
Jenže máma na to přišla sama. Kde bych najednou vzala nové kousky oblečení. Dala si dvě a dvě dohromady a uhodila na mě. Zkusila jsem se vymlouvat a pak jsem se rozbrečela. Doufala jsem asi, že jí moje fňukání dojme. Ale ona mě seřvala jako malého spratka.
Byla to chyba
Nevím, jestli je na mě babička naštvaná anebo si říká, že mi neměla nic dávat. Když jsem ale nedávno vyrazila v nových botách na rande, měla jsem pocit, že na mě mrkla z fotky, kterou mám zarámovanou v předsíni. Možná mi fandí a má mě ráda i přes chyby, které občas dělám.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
