
Julie má fungující rodinu a chytré děti. Je vdaná skoro 25 let a ví, že na vztahu se musí pracovat. Až do minulého týdne se nebála o své rodině mluvit a pochlubit se úspěšnými dětmi. Jenže zjistila, že je kvůli tomu trnem v oku svým kolegyním.
Jsem povahou optimistka a ráda se směju. Snažím se brát život s lehkostí a problémy řešit hned, jak se objeví. Možná i tato moje vlastnost leze lidem na nervy.
Podařilo se nám s manželem vybudovat šťastnou rodinu
Jsem vdaná skoro 25 let. Brala jsem si obyčejného kluka od nás z vesnice. Vlastně v mládí nebyl můj manžel Mirek ani hezký. šlo o moji první lásku a bylo mi s ním dobře. Každý mi před svatbou říkal, že jsem úplně jiná liga než můj nastávající. S manželem jsme se přestěhovali do města a koupili dům v okrajové čtvrti.
Mirek studoval při zaměstnání vysokou školu a po práci jsme rekonstruovali dům. Manžel byl už v mládí velmi chytrý a já vždy tušila, že to dotáhne daleko. Po pěti letech se nám narodil syn a za dva roky dvojčata, zase kluci. S Mirkem jsme si užívali každou chvilku s dětmi. Mirkovi se dařilo a byl ve své profesi dobře placeným odborníkem. Já pracovala na zkrácený úvazek a zajišťovala chod domácnosti.
Pracovali jsme na sobě i v intimní oblasti
Oba jsme věděli, že abychom měli hezký vztah, musíme umět o neshodách a problémech mluvit. To se týkalo nejen výchovy dětí, ale i nás dvou. Tušili jsme, že se do vztahu časem vkrade stereotyp v sexu, a tak jsme se tomu snažili předcházet tím, že jsme na sobě pracovali. Z boubelatého Mirka se po deseti letech stal svalnatý muž a já byla oproti svatebnímu dni o mnoho kil štíhlejší.
Občas jsme se snažili náš intimní život zpestřit nějakou hračkou, rajcovním prádlem nebo zajímavou polohou. I dnes mohu říct, že ač jsem sexuálně jiného muže nepoznala, nelituji. Naši kluci studují vysoké školy. Ráda se v práci pochlubím úspěšnými dětmi i fungující rodinou. Nikdy jsem před kolegyněmi nepomlouvala manžela a každý den jsem díky své povaze usměvavá a spokojená.
Kolegyně mi řekla, že už to mé chlubení nedává
Celé roky jsem si myslela, že to nikomu nevadí. Umím naslouchat a jsem empatická. Kdykoliv má někdo trápení, vyslechnu ho a snažím se mu poradit. Ale necítím vinu za to, že mám fungující rodinu a chytré děti. Jen já sama vím, kolik to stojí práce. Minulý týden jsem v práci řekla něco hezkého o manželovi a kolegyně na mě spustila: „ Už nás tu neštvi s tou tvojí šťastnou rodinkou a super chytrými dětmi. Lezeš tím všem na nervy. To ani nevíš, ale Drahuška odešla kvůli tobě. Už nemohla poslouchat to tvé chlubení.“
Utekla jsem na záchod a tam se vybrečela. Jednak jsem se nikdy nechlubila, ale normálně si povídala s ostatními o prožitém víkendu. Ostatní také mluvili o dětech. Nemohu za to, že kluci jako malí nedělali průšvihy a škola je bavila. Nebudu hanit ani svého manžela. Ano, má své mouchy, ale jsou to drobnosti, o kterých nemám potřebu mluvit. Nemohu za to, že kolegyně jsou rozvedené samoživitelky nebo nespokojené v manželství. Je přeci na každém, aby si život zařídil tak, aby byl spokojený.
Další příběhy ze života →
Denis (39): Krachla mi dvě manželství. To poslední jsem ukončil po nechutných událostech na Nový rok
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




