Pavlína (55): Syn se osamostatnil a odjel studovat do Prahy. Má to ale jeden háček

Syn Filip (20) odjel v říjnu studovat do Prahy. Byla jsem na něj velmi pyšná. Vzali ho na vysokou školu, kam moc chtěl. Ještě teď si pamatuji jeho radost, když se dozvěděl, že se dostal na ČVUT.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (67): Z manžela se stal strašný držgrešle. Žádá po mně neskutečné věci

Syn musel vzít brigádu, aby měl nějaké peníze

Jelikož jsme z malého města, samozřejmě jsem se hned začala obávat, jak to tam můj syn zvládne. Prahu nezná, nemá tušení, kde bude bydlet a jak to ustojí finančně. Byla jsem z jeho odjezdu hrozně rozhozená. „Neměj strach, najde si tam nějakou práci, my mu také nějaké peníze budeme posílat, on si poradí,“ uklidňoval mě manžel.

V pár věcech měl pravdu. Filip si našel ubytování na koleji, které jsme mu s manželem platili, a nebyl pro něj problém zajistit si brigádu. Věděl, že bude těžké skloubit studium s prací, ale pokud chtěl mít nějaké peníze, nic jiného mu nezbylo. My jsme mu víc než na zaplacení koleje a jídla dát nemohli.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (59): Jsem úplně na dně. Dcera se nechová tak, jak jsem si představovala

V práci ale přestává stíhat

V Praze bude Filip už tři měsíce a nemyslím si, že to je pro něj procházka růžovým sadem. Má to tam opravdu těžké. Při poslední návštěvě se nám se svými problémy svěřil. „V práci je to náročný, hlavně teď před Vánocemi. Chtějí po nás, abychom brali víc a víc směn,“ řekl nám.

„Tu práci potřebuji, proto ty směny beru. Jsem vám moc vděčný, že mi platíte kolej a jídlo, ale to mi bohužel nestačí,“ řekl nám. Večer, když jsem nad jeho slovy přemýšlela, mi něco došlo, a proto jsem se na to zeptala manžela.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (57): S dcerou jsem se usmířil po dvaceti letech. Dohromady nás svedla neuvěřitelná náhoda

Jeho vytížením trpí i studium

„Když si bere víc směn, jak může stíhat školu?“ zeptala jsem se ho. „Nestíhá,“ odpověděl mi jednoduše. Nemohla jsem kvůli tomu celou noc spát. Bylo mi moc líto, že nedokážeme synovi zařídit studium a podporovat ho v něm.

Tím, že chodí na brigády, nestíhá školu. Přitom škola by pro něj měla být prioritou. Studium byl jeho sen a ten se mu teď kvůli nedostatku financí hroutí. Tak ráda bych mu pomohla, ale vůbec netuším jak. Klidně bych vzala sama nějakou brigádu a peníze z ní mu posílala, ale vím jistě, že kdyby to zjistil, naštval by se, že ho takto pořád ochraňuji.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (63): Snacha se ke svým dětem nechová férově. Jenže já jí nemohu nic říct

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.