Julie (55): Manžel vychovává syna podle pravidel z minulého století. Jeho odpor k novinkám nás dohnal až k tajným nákupům

Bylo mi čtyřicet let a už jsem nedoufala, že ještě potkám vhodného partnera a budu mít dítě. Ale podařilo se – i když mi přátelé vymlouvali muže tak pokročilého věku. Jednoduše jsem se zamilovala.

Eliška (65): Myslela jsem, že po šedesátce už láska neexistuje. Staré setkání mi ale úplně změnilo život

První neshody

Byla jsem nadšená, když jsem otěhotněla a okamžitě jsem začala nakupovat věci potřebné pro miminko. A tehdy do toho začal Mirek mluvit. Bránil se dražšímu kočárku prodávanému jako trojkombinace, protože „To je zbytečné, já jsem už v roce chodil,“ prohlásil. aprý nepotřebujeme ani žádné další vymoženosti jako je třeba elektronická chůvička: „Postýlka bude v ložnici, necháš si otevřené dveře, k čemu chůvička?“ A ohřívač na láhve? „Vrazíš flašku do hrnce s horkou vodou a bude to.“

Musím zdůraznit, že v tom nebyla lakota, ale Mirek prostě považoval spoustu moderních věcí, které jsou vhodné koupit pro miminko, za zbytečnosti.

Anastázie (30): Máma mého přítele nechápe, že nechceme děti. K Vánocům mi nadělila výbavičku pro miminko

Pod Mirkovou nadvládou

A přišel na svět Marek. Mirek a Marek, hezky se to rýmovalo… Zvládla jsem to i bez chůvičky a ohřívače lahví, chlapeček rostl, chodit začal v roce. To se partnerovi líbilo.

Školku jsme profrčeli, i když občas doma proběhla diskuze: „Proč má kluk dvoje polobotky? Moje máma mě naučila: Jedna boty na zimu, jedny na léto a jedny na jako a podzim!“ Jindy: „To auto na vysílačku je zbytečnost! Taky jsem ho neměl a nic se nestalo!“

Takové a podobné hlášky jsem slýchala, jak Marek rostl, stále častěji. Moje máma, která už byla v důchodu hodně dlouho a penězi právě neoplývala, občas Markovi přilepšila, přidala mu třeba na kvalitnější oblečení. A to se Mirkovi líbilo ještě míň.

Beáta (25): Máma říkala, že babička je lakomá. Až po její smrti jsem zjistila, na co doopravdy šetřila

Nechtěl synovi dopřát nic nového

A pak začal mít Marek svoje vlastní požadavky. Nejprve to byl snowboard: „Na lyžích kluci nejezdí!“ Následovalo kolo, přál si nové, s přehazovačkou a odpružené. „Cooo?“ nechal se slyšet Mirek. „Na chalupě ti stačí moje staré, co jsem se na něm najezdil, nepotřebuješ žádné vymoženosti!“

A samozřejmě chtěl Marek slušný mobil. V deseti letech dostal nějakou plečku, to jsem ještě zamhouřila oči, ale teď, když už je mu o pár let víc, by mě měl mít něco slušnějšího. „Neexistuje! Kdoví, co si na něm bude hledat!“ prohlásil Mirek.

Koupila jsem mu ho za Mirkovými zády, stejně tak se jednoho dne objevil v Markově pokoji i notebook. Přišlo mi komické, že my dva, jeho rodiče, máme vše – a on by neměl mít nic?

K totálnímu maléru došlo, když jednoho dne přišel Marek s maličkou náušnicí v uchu. Jeho otec se začal hroutit, přesvědčený, že je jeho dítě zkažené, protože: „Tohle za mých mladých let nebývalo!“ Marek chvíli nic neříkal a pak ho usadil: „Ono toho totiž, milý tatínku, za tvých mladých let nebylo víc: mobily, internet, mikročipy, nanočástice a ani spousta nových léků, které zachraňují život!“ Mirek zmlknul a já doufám, že si to, že ustrnul v minulosti, už konečně uvědomí.

Simona (45): Karta se obrátila a sestra najednou touží po velké rodině. Moje děti ji přitom roky nezajímaly

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].