Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Kamil je svobodný podnikatel a žije život přesně tak, jak mu vyhovuje. Jenže jeho otec má pocit, že by měl vše dělat jinak. Každé setkání u rodičů se tak mění v únavné kázání o tom, že by si měl najít „poctivou práci“ a manželku, co mu uvaří.
Už jsem si zvykl na to, že mě otec vidí jako neschopného člověka. Kvůli otcově názoru jsem omezil návštěvy u rodičů, jelikož se vyhýbám situacím, v nichž mi není příjemně.
Rodiče si člověk nevybere
Můj otec je obyčejný chlap, co celý život dělá v jedné rodinné firmě. Je tam údržbář a takový ten zaměstnanec pro všechno. Když je třeba opravit protékající kohoutek, udělá to můj otec. Když je třeba zajet na poštu, pošlou tam otce. Když je třeba vytřít podlahu, i to zajistí otec. Jeho pracovní náplň je spíše smutná, ale otec to vidí jinak.
„Mám stabilní zaměstnání, vím, kolik mi každý měsíc cinkne na bankovní účet. V práci mě mají rádi. S maminkou jezdíme na dovolenou. Máme vlastní byt. Co na tom nechápeš? Tohle je cesta, kterou by ses měl vydat,“ poučuje mě otec při každé příležitosti.
Nevyžádané rady mě ničí a nedokážu je ignorovat
Já jsem inženýr, otec je středoškolák. Jsem podnikatel a mám firmu v oblasti informačních technologií. Je pravdou, že jeden měsíc vydělám balík a další měsíc je finančně slabší. Ale to mě rozhodně nestresuje, jelikož v průměru vím, že vydělávám nadprůměrně. Ale to otec nedokáže pochopit.
Pro něj by tato nejistota nebyla. Neuměl by v ní žít. Otázka účetnictví je pro něj nepochopitelná. To, že jsem si koupil po šesti letech další nové auto je podle otce finanční negramotnost. Otec nechápe, proč to dělám a už vůbec v tom nevidí můj úspěch. Celý život je zaměstnanec a jak se počítá výplata, to netuší. A už vůbec netuší, že existují nějaké náklady nebo odpisy. Jeho rady vidím jako plácání nesmyslů.
Moje bydlení je otci trnem v oku
A nejvíce otce dráždí můj způsob bydlení. Bydlím v nájmu v centru města. Přiznávám, že si v tomto směru dopřávám. Kdybych bydlel v okrajové části, platil bych o několik tisíc měsíčně méně. Svůj byt si nechávám jednou týdně uklidit. A to otec nezkousnul. „Najdi si ženskou a ušetříš minimálně za úklid a restaurace. Jsi sám a v tvém věku už to začíná být divné,“ neustále do mě ryje.
Nemyslím si, že bych žil nějak špatně. Občas se mi životem nějaká slečna mihne, ale vážný vztah zatím nechci. Svou energii chci ještě pár let plně investovat do podnikání. Žiji slušně, mám kamarády a chodím mezi lidi, do kina nebo do baru. Jenže otec svým omezeným vnímáním vidí jen ten svůj úhel pohledu a vše ostatní je špatně. A tak minimalizuji kontakt s rodiči, i když mě to velice mrzí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
