Facebook
Instagram
Kamila měla manžela, který chorobně žárlil, a navíc ji občas fyzicky napadl. Až nezávazné rozhovory s jiným mužem jí ukázaly, že lze žít i jinak.
Vdávala jsem se těhotná a nebylo mi ani 20 let. Zažila jsem neskutečně silnou lásku, hraničící se šílenstvím. S manželem jsme spolu byli každou volnou minutu. Vychovávali jsme syna a byli jsme neskutečně šťastní. Manžel nám neustále telefonoval z práce a my byli rádi, že na nás myslí. Celé noci jsme se dokázali vášnivě milovat. Manžel k životu nepotřeboval kamarády, vystačili jsme si jen my tři.
Léta jsme naše spory urovnávali fantastickým sexem
Manžel si rád dal večer po práci pivo, seděl na balkoně a relaxoval. Občas toho piva vypil víc a to pak býval agresívní. Z balkonu křičel na sousedy, ke kterým měl nějaké výtky. A potom jsme měli divoký sex. Líbil se mi ten oheň, který v sobě můj muž měl.
Samozřejmě, že divoké byly i naše hádky. Křičeli jsme na sebe, teatrálně jsme máchali rukama a někdy mě manžel chytil za vlasy a šeptal mi do ucha sprostá slova včetně toho, že si mě zkrotí sexem. Ano, skoro vše jsme urovnali tím, co jsme oba milovali a kde mezi námi panovala absolutní shoda.
Nicméně roky plynuly, narodil se nám druhý syn a náš život připomínal jízdu na horské dráze. Hádky, sex, období klidu a hádky, při kterých začaly padat facky. Ano, manžel mě začal bít. Byla jsem zmatená. Někdy to z jeho strany byl vztek, někdy sexuální předehra. Pár let to fungovalo a nepřišlo mi na tom nic divného.
Z manžela se stal chorobný žárlivec
Jenže potom jsem začala chodit do práce a z manžela se vyklubal chorobný žárlivec. Neplánovaně mě navštěvoval v práci, čekal na mě po skončení pracovní doby, a pokud se mu něco nezdálo, doma následovala hádka s fyzickým trestem. A mně bylo v našem vztahu čím dál víc nehezky.
Uvědomovala jsem si, že manžel je cholerik a násilník. Pokud jsem chtěla mít doma klid, musela jsem mu být po vůli, kdykoliv měl chuť, a nesměla jsem mít jiný názor. Naši synové se ho báli a nejradši byli zalezlí v pokojíčku. Roky běžely a ze mě se stala hromádka neštěstí. Synové chtěli studovat střední školu v jiném městě a bydlet na internátu. Jediné, co mě a manžela spojovalo, byl sex. Ale to v tuto chvíli už nestačilo.
Až jiný muž mi otevřel oči a já odešla
V práci jsem potkala muže, který byl pravým opakem mého manžela. Měl kultivované vystupování, byl tichý a klidný. Nic jsme spolu nikdy neměli, ale při povídání s ním jsem pochopila, že existují i muži, kteří ženu respektují. Že není třeba násilí a křiku. Cítila jsem silnou potřebu konečně mít v životě klid.
Sebrala jsem v sobě veškerou sílu a manželovi řekla, že se chci rozvést. Že už nechci být obětí domácího násilí. Brečel. Litoval se, že jsem mu zničila život. Můj odchod prý nepřežije. Když pominul prvotní šok, vyhrožoval a pokusil se mě napadnout. Křičela jsem na něj, že pokud na mě sáhne, zavolám policii. Otočil se a utekl z bytu.
Už jsou to dva měsíce, co bydlím se syny sama. Manžel žije u rodičů. Jsem rozhodnutá podat žádost o rozvod. Musím se dát do pořádku a být tu pro své syny, které jsem dostatečně nechránila. Žili mou vinou v prostředí, které je stresovalo. Jsem na sebe každopádně hrdá, že jsem to nakonec dokázala změnit. I když už možná hodně pozdě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
