Káťa (37): Manžel v honbě za dokonalým zdravím ničí rodinu. Odmítl i narozeninový dort od vlastní dcery

Když začal Tomáš běhat a zdravěji jíst, byla jsem nadšená! Měl nadváhu, a tak jsem byla ráda, že se sebou konečně něco dělá. Jenže pak objevil biohacking a postupně se změnil k nepoznání. Doma se začaly kupit vitaminové doplňky, různé stimulanty a další drahé doplňky stravy. Každý večer poslouchal podcasty, pak mi dával přednášky o tom, jak chce být nejlepší verzí sebe sama, o kolik procent navýší letos svůj tělesný a mentální výkon a prodlouží si život . „Prostě jsem se rozhodl nebýt obětí zděděné genetiky. Nemůžeš se mi divit, koukni na naše a ségru…,“ řekl mi jednou. Znělo to sice normálně a logicky, ale můj muž už normální není!

Ivana (35): Manžel je sportovní šílenec. Jeho posedlost olympiádou odnášejí naše děti

Začalo to ledovou vodou

Tomáš začal vstávat v pět ráno. Nejdřív meditoval, pak přišla na řadu dechová cvičení a nakonec ledová vana, tedy přesněji otužovací sud na balkoně! Nikdy nezapomenu, když jsem ho poprvé v lednu viděla sedět v onom sudu v plavkách mezi rozlámanými kusy ledu se stopkami v ruce. „Měla bys s tím začít také! Prodlouží to život o roky!“ Nemyslím si, můj by okamžitě skončil…

Postupně měřil nejen to, jak dlouho vydrží „v ledu“, ale úplně všechno. Spánek, tep, stres i počet kroků. Vše si zaznamenával, porovnával a vyhodnocoval. Choval se jako oběť nějaké šílené sekty.

Tomáš (33): Sestra se po smrti manžela dala na jógu. Zbláznila do toho i rodiče a já se bojím o všechny tři

Celá rodina se musela podřídit jeho režimu

Nejhorší bylo, že jeho pravidla začala platit pro všechny. Večeře musela být v přesný čas, doma skoro zmizelo normální jídlo a jakmile někdo narušil jeho režim, byl muž šíleně nepříjemný. A pravidla se netýkala jen jídla, ale naprosto všeho, co vás napadne. Když jsem mu před měsícem upekla s naší šestiletou Adélkou narozeninový dort, nevzal si ani kousek.

A to jsme se snažily péct podle velmi zdravého receptu. „Mám metabolické okno,“ prohlásil suše. A tím to pro něj bylo vyřešené. Dcera tehdy strašně moc plakala a já pak tajně také. Bylo v tom tolik sobectví a sebestřednosti. Najednou jsem si přišla tím vším tak unavená! Celá naše domácnost jela podle přesných pravidel jako v nějakém armádním výcvikovém táboře.

Pavla (33): Můj přítel je bláznivý cyklista. Denně musí ujet stovku, já jsem až na druhém místě

Dcera mu položila otázku, která mě zasáhla

V plné síle mi vše došlo během prodlouženého víkendu v Itálii. Já s Adélkou jsme si chtěly užít pizzu, zmrzlinu a moře, ale Tomáš řešil jen kroky, nedostatečně studenou vodu, bílkoviny a kvalitu spánku. Když jsme šly večer na pizzu, seděl u stolu otrávený, odmítl jíst „ty odporné prázdné kalorie“ a neustále kontroloval aplikace v telefonu.

Pak se ho dcera najednou zeptala: „Tati, proč už se vůbec nesměješ?“ V tu chvíli ztuhl. A já vlastně taky. Uvědomila jsem si, že si vůbec nepamatuji, kdy se ze srdce naposledy smál, kdy nám všem třem spolu bylo skutečně dobře a uvolněně. Je příšerné, že se člověk může honbou za dokonalým životem připravit o ten normální. A nejen sebe, ale i své blízké. Zatím tápu, co s tím vším dělat. Když jsem se o tom pokoušela s mužem mluvit, vidí problém ve mně – protože nežiji tak, jak je podle něj správné!

Martina (32): Manžel ničí dceru svou posedlostí sportem. Nedá si vysvětlit, že je ještě příliš malá