Pavla (33): Můj přítel je bláznivý cyklista. Denně musí ujet stovku, já jsem až na druhém místě

S přítelem to nemá budoucnost. Jeho posedlost kolem narůstá. Denně najede neuvěřitelné množství kilometrů a kazí nám každou dovolenou půjčováním kola. Se mnou ho to na kole nebaví, zato mi šlape v obýváku na trenažéru vedle gauče.

Martina (32): Manžel ničí dceru svou posedlostí sportem. Nedá si vysvětlit, že je ještě příliš malá

Všechno se točí kolem kola

Můj přítel je hodný, pracovitý a věrný. Jenže má i jednu obrovskou slabost – kolo. Vlastně ne tak docela slabost, ale posedlost. Už když jsme se poznali, bylo mi jasné, že cyklistika je jeho velká vášeň. Netušila jsem ale, že to bude vášeň, která se nakonec stane třetím členem našeho vztahu. Každý den musí ujet sto kilometrů. Je úplně jedno, jestli prší, mrzne, jestli máme domluvenou návštěvu nebo oslavu narozenin.

Prostě musí jet, i kdyby padaly trakaře. Klidně si přivstane a vyrazí v pět ráno. Když nemá najeto, je nervózní a nesvůj. Když najeto má, je spokojený a klidný. Já se tak pomalu učím žít podle toho, co ukazuje jeho tachometr. Na začátku jsem byla tolerantní. Jenže postupem času jeho záliba pohltila celý náš byt. V obýváku stojí silniční kolo, v ložnici horské, na balkoně další, a v komoře se na mě místo krabic s vánočními ozdobami dívají krabice s náhradními plášti a řetězy.

Pach kolomazu a gumy už k našemu domovu prostě patří. Někdy mám pocit, že kola mají větší péči než já. On je každý večer čistí, maže, ladí jim přehazovačku. Já mezitím připravuju večeři a čekám, jestli se ke mně vůbec připojí. Občas nedojde ani na milování, protože je po tréninku hotový anebo ho naopak čeká důležitý výjezd.

Apolena (24): Ukázalo se, že jsem lepší sportovec než můj přítel, podrazil mne kvůli tomu

Dovolená jen s kolem

Nejvíc mě zaskočily společné dovolené. Já jsem vždycky snila o moři, plážích, romantických procházkách a večerech při víně. Jenže pro něj je první otázka vždycky stejná: „Budou tam trasy?“ Když jsme poprvé jeli k moři, přibalil si dvě kola, několik dresů a zásobu gelů. Já si zabalila šaty a plavky a pro jistotu pořádnou knihu, kdybych byla občas sama.

První den zmizel na čtyři hodiny, druhý den na šest. Já seděla sama na pláži a dívala se na rodiny kolem sebe. Večer přišel vyčerpaný, šťastný ze svého výkonu, ale pro mě už moc energie neměl. Takhle vypadala celá dovolená, kterou jsem si představovala úplně jinak. Na kolo jsme vyjeli i společně, ale moje tempo pro něj bylo snad horší, než kdybychom si vyšli pěšky na túru.

Myslela jsem, že zima přinese změnu. Že spolu budeme víc doma, že si pustíme filmy a budeme si užívat klidu. Jenže on si pořídil trenažer. Takže i když venku mrzne, v našem obýváku se ozývá jen monotónní šlapání a hučení ventilátoru. Já se snažím číst nebo koukat na televizi, ale vedle mě je pořád někdo, kdo myslí jen na kilometry.

Lýdie (32): Vyrazila jsem s kamarády na cyklovýlet do Maďarska. Větší trapas jsem snad nezažila

Nevím, zda se s tím smířím

Mám ho ráda, vím, že je dobrý chlap a že mě miluje. Jenže zároveň cítím, že jeho opravdová vášeň patří něčemu jinému. Když mluvíme o budoucnosti, vždycky tam hraje hlavní roli kolo. Já chci děti a rodinu, on jen mávne rukou a řekne, že „děti si zvyknou, že tatínek jezdí a budou pak jezdit taky“.

Nevím, jestli se s tím někdy dokážu smířit. Jsem v jeho životě až na druhém místě, hned po kole a stovce kilometrů, kterou musí denně ujet. Často přemýšlím, jestli je tohle opravdu život, jaký chci. Protože vztah, kde o mou hodnotu soupeří stroj na dvou kolech, je možná závod, ve kterém nikdy nevyhraju.

Další příběhy ze života →

Simona (48): Můj partner je vášnivý cyklista, ale já tenhle sport nesnáším. Najít kompromis nebude snadné