Klára (36): Přítelova ex mi otevřela oči. Myslela jsem, že je hysterka, ale problém je zřejmě v něm

smutná, přemýšlí
Zdroj: Freepik

Kláře to nedalo a přijala nabídku bývalé partnerky svého přítele na schůzku. Partner o ní prohlašoval, že je blázen. Jenže ona Kláře pověděla věci, z nichž jí běhal mráz po zádech. Je teď velmi pravděpodobné, že ona sama žije s manipulátorem a žárlivcem.

Jana Jánská
Jana Jánská 30. 04. 2026 11:30

Nikdy bych si nepomyslela, že budu dobrovolně sedět u kávy s ženou, která dříve sdílela postel s mým přítelem. Když k tomu ale došlo, neprobíhalo to podle mých původních očekávání. Mým cílem bylo ujistit se, že jejich společná minulost je definitivně za nimi, ale místo uklidnění jsem odcházela s hlubokým znepokojením.


Myslela jsem, že jeho minulost je vyřešená

S Petrem jsme tvořili pár téměř dva roky. Seznámili jsme se v zaměstnání a přestože jsem si po rozvodu slíbila, že se už nikdy nespustím do složitého vztahu, stalo se přesně to. Petr byl zpočátku galantní, zábavný a dokázal mě potěšit v období, kdy jsem se cítila na dně. Měl ale jednu charakteristiku, které jsem zprvu nevěnovala pozornost – byl extrémně žárlivý.

Nejdřív to působilo roztomile. Když se vyptával, kam se chystám, s kým a za jakým účelem, měla jsem dojem, že mu na mně skutečně záleží. Postupem času se to ale stalo nesnesitelné. Měl problém s tím, když jsem si zašla s kamarádkami na skleničku. Nelíbilo se mu, když mě kontaktoval bývalý kolega kvůli pracovní záležitosti. A nejhorší na tom bylo, že se dokázal naštvat kvůli naprostým maličkostem, kterých by si jiní ani nevšimli. „Jen nechci, aby ti někdo ublížil,“ opakoval často. Občas jsem ale nabyla dojmu, že mu spíše vadí, že mám svůj vlastní život nezávislý na něm.

Když mi jednoho dne napsala jeho bývalá Jana, naprosto mě to vyvedlo z míry. Vyhledala si mě na sociálních sítích a poslala stručnou zprávu: „Kláro, vím, že jsi s Petrem. Nechci způsobovat potíže, jen bych s tebou ráda na chvíli mluvila. Pokud odmítneš, pochopím to.“ Ukázala jsem zprávu Petrovi a očekávala jsem bouřlivou reakci. On však zůstal podivně chladný. „To je hysterka,“ mávl rukou. „Nevšímej si jí. Stále mě chce zpátky a tohle je jen její taktika.“ Mně ale ta zpráva nedala spát. Kdyby ho opravdu chtěla zpět, proč by psala mně a ne jemu? Musela přece tušit, že mu to řeknu. Pár dní jsem to ignorovala, ale nakonec jsem jí odepsala. Domluvily jsme si schůzku v kavárně.


Setkání bylo jiné, než jsem si představovala

Očekávala jsem labilní ženu, která mi bude vyprávět, jak jí Petr zničil život. Místo toho dorazila tichá, vyrovnaná žena s klidným hlasem. Na první pohled působila sebejistě a dokonce se mile usmívala. „Neboj se, nechci ti ho vzít,“ řekla hned na úvod. „Já už jsem z toho dávno venku. Jen jsem si myslela, že bych tě měla varovat, než skončíš jako já.“ Měla jsem chuť se zvednout a odejít, ale její klid mě zarazil. „Petr umí být okouzlující,“ pokračovala. „Ale také dokáže člověka psychicky zničit. Ne fyzicky, ale duševně. Začne to nevinnými otázkami, které vypadají jako projev zájmu. A skončí to tak, že si neustále kontroluješ mobil, abys ho náhodou něčím nerozčílila.“

Nervózně jsem se zasmála. „No, tak zlé to u nás není,“ oponovala jsem. „Zatím ne,“ odpověděla prostě. „Ale bude. On se nemění, jen to přichází plíživě.“ Ten večer jsem odcházela s tíživým pocitem. Snažila jsem se namluvit si, že ta žena jen nedokázala zpracovat rozchod. Ale zároveň mi v hlavě rezonovala každá její věta. Začala jsem si všímat detailů, které jsem dříve přehlížela. Najednou jsem viděla drobnosti, které mi dříve připadaly normální. Jak Petrovi vadí, když si vezmu na sebe něco výraznějšího. Jak se okamžitě ptá, kdo mi volá. Jak se dokáže urazit, když neodpovím na zprávu do několika minut.

Jednou jsem se zdržela na pracovní schůzce, a on mi telefonoval každých pár minut. Když jsem konečně přijela domů, čekal na mě v obýváku, napjatý jako struna. „Proč jsi mi to nezvedala?“ vyštěkl. „Měla jsem jednání, vždyť jsem ti to ráno říkala.“ „Aha, jednání. A kdo tam s tebou byl?“ V tu chvíli se mi vybavila slova jeho bývalé. Že to všechno začíná nenápadně.


Začínám pochybovat sama o sobě

Čím více jsem si těchto věcí všímala, tím hůře jsem se cítila. Připadala jsem si paranoidní. Možná to skutečně přeháním, opakovala jsem si. Možná mi Jana jen nasadila brouka do hlavy. Zároveň jsem ale cítila, že něco není v pořádku. Petr se mi po každé scéně omlouval. Sliboval, že se polepší. A na několik dní byl zase tím pozorným a milujícím mužem, do kterého jsem se zamilovala.

Jenže mezi těmi hezkými okamžiky se stále častěji objevovaly ty temné. Chci mu věřit. Netoužím po nikom jiném. Ale jestli je skutečně manipulátor, je možné, že se do jeho sítě brzy zamotám úplně. Snažím se uklidňovat myšlenkou, že mi jeho bývalá jen zamotala hlavu a on je jen obyčejně nejistý muž. Ale hluboko uvnitř tuším, že pravda je bohužel úplně jinde.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Související články

Další články