Alžběta (65): Po manželově smrti jsem našla za dveřmi divného psa. Dnes děkuji tomu, kdo mi ho seslal

Když vám zemře někdo, koho jste bezmezně milovali, máte pocit, že ho vidíte všude. To z nás mluví stesk a touha milovaného znovu spatřit. Mně se ale stalo něco, co není jen pocit, je to skutečnost.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (23): Navštívila mě tajemná postava. Byl to anděl strážný, nebo duše mé mrtvé sestřičky?

Bydleli jsme v malebné moravské vesničce

S manželem Čeňkem jsme celý život strávili na Moravě v malé zašité vesničce, kterou jsme milovali. Byla obklopená lesy a poli. Když člověk ráno vstal, měl před sebou krásný výhled. Ať už se podíval na jakoukoliv stranu, všude byla zeleň. Sotva jsme odešli do důchodu, stáří jsme si užívali.

Ať už byla zima nebo léto, každé ráno jsme poseděli s horkým čajem na verandě. Užívali si to ticho a těšili se, že bydlíme na tak krásném místě. Dny jsme trávili procházkami v lese, nebo navštěvovali sousedy. Všichni se tu známe. Nikdy nepřestanu byt vděčná za to, jak skvělé vztahy mezi námi panují.

Když Čeněk onemocněl a nevypadalo to s ním dobře, celá vesnice se semkla. Zatímco manžel ležel v nemocnici, sousedé za mnou chodili a snažili se mě povzbudit. Všem nám bylo jasné, že Čeněk umírá a je jen otázkou času, kdy nás navždy opustí. Tušil to i on a chtěl jít naposledy domů. Lékařům se to příliš nezdálo, ale nakonec mu to povolili.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (55): Při cestě po schodech jsem uslyšela podivné kroky a zahlédla stín. Byl to můj zesnulý muž?

Jednoho dne jsem našla za dveřmi psa

Byla zima 2021 a mě čekal možná jeden z posledních víkendů s milovaným manželem. Tiše mi šeptal, že ví, že už se to blíží. Nechtěl nic řešit, jen být. Leželi jsme v objetí u kamen a pevně se drželi za ruce. Než usnul, nezapomněl mi naposledy vyznat lásku. Tu noc zesnul. Jeho odchod mě zdrtil.

Manžel nechtěl pompézní pohřeb a já jeho přání splnila. První měsíc bez něj byl vážně těžký. Seděla jsem pořád doma a říkala si, co si bez něj počnu. V myšlenkách jsem byla pořád u Čeňka. A jedno takové odpoledne, kdy jsem seděla doma, jsem za dveřmi zaslechla kňučení. Otevřela jsem a na prahu seděl vlčák.

Začal po mně skákat a radostně mě vítat, jako bychom se znali. Vletěl do baráku a vyštěkával. Snažila jsem se ho vyhnat, ale on se uvelebil v křesle mého manžela. ,,Jdeš dolů, ty potvoro!“ okřikla jsem ho. V tu chvíli se na mě podíval pohledem, který jsem dobře znala. V jeho očích jsem viděla neoddiskutovatelnou podobu s manželem.

Mohlo by Vás zajímat:

Erik (42): Jako ošetřovatel jsem už viděl lidi umírat. Poslední nebožtík se ale přišel rozloučit

V zatoulaném psovi vidím zesnulého manžela

Hned jsem se okřikla, že mi snad šplouchá na maják. Neměla jsem v plánu si psa nechat. On to ale viděl jinak. Nechtěl se nechat vyhnat. Na noc si skočil do postele a automaticky si lehl na manželovu polovinu. Položil mi packu na rameno a usnul. ,,Ty jsi mi teda divný pes,“ pronesla jsem do ticha. V noci mě vzbudilo skřípání zubů.

V první chvíli jsem si myslela, že je to Čeněk. To byla totiž jeho specialita. Jenže byl to ten pes. Skřípal zuby stejně jako můj manžel. Co když je to vážně nebožtík Čeněk? Nechtěla jsem tomu věřit, ale ono to tak zjevně bude. Druhý den jsem psa našla, jak sedí u okna a zamyšleně se dívá ven. Ten pohled mě rozplakal. Totéž dělával po ránu i manžel. Rozhodla jsem se, že si psa nechám. Jmenuje se Čeryl a já ve skrytu duše cítím, že je to můj zesnulý manžel. Děkuji tomu, kdo mi ho seslal.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (53): S manželem jsem se před jeho smrtí do krve pohádala. On i tak přišel náš vztah urovnat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.