Facebook
Instagram
Boženě se zastavuje rozum nad tím, jak se její snacha Vanda rozhodla vychovávat svého syna. Jedná se o volnou výchovu, malý Honzík tak může dělat, co chce. Božena se snažila snaše poradit, jak ho vychovávat lépe, ale narazila. A kvůli tomu, že Honza je nezvladatelný, už ho nechce hlídat.
Nerada používám takový slovní obrat, ale nemohu si pomoct. Za nás se prostě věci dělaly jinak. A nebojím se říct, že líp. To, jak se dnes vychovávají děti, mi hlava nebere. Nejhorší na tom je, že i moje snacha Vanda (35) je ten typ matky, která svému dítěti všechno dovolí. Nazývá to volnou výchovou, ale za mě je to špatně.
Z vnuka roste rozmazlenec
Těšila jsem se na období, kdy se stanu babičkou a všechen svůj čas budu trávit s vnučkou či vnukem. Dočkala jsem se před čtyřmi lety, když snacha Vanda porodila malého Honzíka. Jenže počáteční radost z toho, že jsem babičkou, vystřídaly obavy. A to z toho důvodu, že snacha se rozhodla vychovávat své dítě volně. V překladu to znamená, že si Honzík dělá, co chce.
Samozřejmě se to neprojevilo hned. Dalo by se říct, že do dvou let byl Honzík docela hodné a poslušné dítě. Mívala jsem výhrady k tomu, že má zbytečně moc volnosti. Nejvíce mi však vadilo, že ho nechali vybrečet si věci. Příklad za všechny. Honzíkovi byly dva roky a za výlohou uviděl obřího plyšového medvěda.
„Toho chci!" hulákal přes výlohu hračkářství. Zatímco já jsem se mu snažila vysvětlit, že má doma tisíce plyšáků a dalšího nepotřebuje, Vanda to viděla jinak. Stačilo, aby na ni udělal oči. A už jsme domů nesli obřího medvěda. Když jsem se zeptala, proč mu ho koupila, odpověď mě znepokojila. „Protože ho chtěl," reagovala klidně.
Snacha zvolila volnou výchovu
Tehdy jsem pochopila, že se v názoru na výchovu vnuka budeme rozcházet. Teď si možná většina z vás řekne, co je mi do toho... V principu asi nic, ale nerada bych, aby z Honzíka vyrostl rozmazlený spratek, který dostane všechno, na co si jen prstem ukáže. A během dalších dvou let se to ještě zhoršilo.
Vanda s mým synem Lukášem (35) zastávají názor, že Honza může úplně všechno. Takže když ječí ve frontě, ani jeden z nich mu nic neřekne. Když se mu nechce ven, tak se prostě ven nejde. Skoro bych řekla, jako kdyby měl doma hlavní slovo čtyřletý Honzík. A ne jeho rodiče. Snažila jsem se snaše vysvětlit, že jejich styl výchovy není dobrý.
To jsem se ale se zlou potázala. Nejvíc ji rozpálila věta, že za nás to bylo jinak. „Co bylo za vás, to je mi jedno. Dneska je jiná doba a já si svého syna mohu vychovávat, jak chci," utrhla se na mě. „A tobě nevadí, že tě neposlouchá? Ani to, že v jednom kuse huláká nebo se bezdůvodně válí na zemi?" zajímalo mě.
Odmítám hlídat svého vnuka
Na to Vanda reagovala, že je to jejich dítě, jejich výchova, jejich pravidla. Bohužel to pro mě znamená jednu nepříjemnost. Už raději nechci Honzíka hlídat. Kvůli tomu, že má pocit, že může všechno, nezná hranice a neposlouchá. A já ho nezvládám. Naposledy mi utíkal přes silnici a nijak nereagoval na moje volání, aby zastavil. Mohlo se stát obrovské neštěstí.
I když jsem se na roli babičky moc těšila, musím se jí vzdát. Nenechám si po hlavě skákat rozmazlené dítě, které mi skoro říká, co mám dělat. Možná už jsem stará, ale myslím si, že dnešní doba je v lecčem zkažená.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
