Facebook
Instagram
Na jedné straně se dnes na každém rohu setkáváme s přehnanými emotivními reakcemi. Zvláště internet, sociální sítě nebo televizní reality show nám emoce předkládají v té nejintenzivnější a nejexpresivnější podobě. Média neustále přiživují negativní emoce a především strach, protože fungují na principu ohromení a údivu. Na druhé straně je žádoucí být vždy a za všech okolností nad věcí. Trendem je tvářit se, jak je vše dokonalé a jak se cítím fajn, i když to tak není.
Vypjatý svět falešných obrazů se pochopitelně promítá i do vztahů. Nejenže se do vztahů vrháme bezhlavě, střemhlav se řídíme zpět, hned při náznaku prvních potíží. Toužíme po dokonalosti, vztah si idealizujeme, a pokud se objeví nějaký problém, prostě mizíme. I přes opakované zkušenosti se stále vehementně držíme naděje, že někde existuje ta pravá či ten pravý, dokonalý partner.
Všechno, nebo nic?
Potřeba sounáležitosti s jinými lidmi, potřeba sdílení nebo lásky stále patří k základním potřebám každého člověka, přesto stále větší část populace žije single životem. Ve volbě všechno, nebo nic, vybírají raději nic, než aby připustili, že nikdo není bez chyb.
I přes vnitřní touhy po hlubokých vztazích prožíváme vztahy instantní. Rozchod následuje po první hádce, z jednoho vztahu skáčeme do druhého, zejména kvůli strachu ze samoty. Obavy se snažíme zahánět, ale místo toho je potlačujeme do nevědomí. Nezmizí, časem se ještě stupňují a dřív nebo později se ukážou tak, jak se nám to jistě nebude líbit.
Sociální sítě ničí vztahy: Myslí si to i zaměstnanci Facebooku. Co doporučují?
Druzí jsou až na druhé koleji
V moderním světě hojně živeném obrazy ze sociálních sítí se stáváme závislí na uznání od druhých, kterého se nám však nikdy nemůže dostat dost. Hledáme štěstí ve vztazích, abychom se cítili permanentně nešťastní.
Koučka Markéta Hamrlová za nezdravými vztahy vidí nezdravý postoj k sobě samému. Ve svém článku vyzdvihuje význam sebepoznání, toho, kdo jsem a co chci. Zdroj potíží vidí také v neochotě převzít odpovědnost za svůj život. Je snazší ukazovat na druhé, než se zaměřit na sebe a své nedostatky. Pokud však chceme věci i vztahy změnit, musíme je pojmenovat pravým jménem.
