Facebook
Instagram
V dnešní době má každý člověk mobilní telefon a v našem uspěchaném životním rytmu se určitě každému stalo, že nějakou zprávu odeslal omylem tam, kam neměl. Panu Ivošovi jedna taková přišla. Jeho příběh vás bude zajímat.
Moje manželka Blanka je krásná žena, ani po dvou dětech se nezměnila a všichni mi ji vždycky záviděli. Kamarádi si dělali legraci, jak si mohla najít takového chlapa, jako jsem já. Je pravda, že po letech jejího skvělého vaření jsem přibral. Ale ona mě ujišťovala, že mě miluje takového, jaký jsem. Bral jsem to jako povolení, že se nemusím v jídle omezovat a jedl jsem víc a víc. I mně samotnému už to začínalo vadit, musel jsem si kupovat ty největší velikosti oblečení a neměl jsem žádnou energii. To se odráželo i v posteli. Neměl jsem na to ani sílu, ani chuť.
Manželka byla vytrvalá
Ale Blanka to chápala a říkala, že to je jen dočasné a je to i mým stresem v práci, kdy jsem fúzoval firmy. A tak jsem to neřešil. Každé odpoledne se ptala: „Nejdeš se se mnou projít?“ Nešel jsem. Z procházek mě bolely klouby a brzy jsem se udýchal. Blanička mě začala prosit častěji, říkala, že mi to prospěje a začínám mít už zdravotní problémy. Zbytečně...
Byl jsem velmi potěšen
Jednou o víkendu se Blanka vydala opět na procházku. Já se pohodlně uvelebil na gauč s popcornem a koukal na film. V tom mi od ní přišla fotka. Málem jsem se tím popcornem zadusil. Blanka byla u nás za stodolou a neměla na sobě žádné oblečení. Nikdy v životě mi podobnou fotografii neposlala.
Toto je ta její procházka, na kterou mě láká? To měla říct hned. Vyskočil jsem z gauče. Poslední zbytky testosteronu se ve mně probudily a já se vydal za ní. „Tak jsem tady, Blani,“ řekl jsem náruživě. Blanka vykřikla zděšením a začala se rychle oblékat. „Co tady děláš, proboha! Já myslela, že jsi doma,“ blekotala nervózně.
Nechápal jsem její reakci, řekl jsem, že jsem přišel na její pozvání. „Jaký pozvání! Vždyť jsi na procházku nešel,“ křičela. „Na procházku mě neužije, ale toto je jiné kafe,“ a ukázal jsem jí její fotku.
Otevřelo mi to oči
A v tom zrudla. Začala se omlouvat a pravděpodobně jsem měl tím tukem zasažené i mozkové buňky, protože jsem pořád nechápal, o co jde. „Nebylo to pro tebe,“ řekla a rozplakala se mi v náručí. A pak mě za tu náruč chytla a spustila: „Ale jen se na sebe podívej. Vždyť tebe to už ohrožuje na zdraví a nechceš s tím nic udělat.“
Měla pravdu. Svojí lhostejností jsem ji od sebe odháněl. A teď jsem to viděl na vlastní oči. Nezajímalo mě, komu to poslala, protože přísahala, že se mezi nimi ještě nic nestalo a nikdy to už neudělá. A já na oplátku přísahal, že budu zase ten Ivoš jako dřív, který ji na rukou nosil a nezadýchal se. Doslova jsme za tím udělali tlustou čáru. Ale musela mi slíbit, že bude trpělivá.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Související články
