Jaromír (63): Při nehodě jsem přišel o ruku, ale dodnes mě občas svědí. A jednou se mě pokusila uškrtit

Před rokem jsem jel s manželkou na chalupu, když do nás vrazil nějaký mladý floutek. Jeho SUV se nic moc nestalo, moje Marie bohužel už není mezi námi. A já měl ruku pochroumanou tak, že už se nedala zachránit...

Mohlo by Vás zajímat:

Jiří (29): Po rozchodu jsem jel na dovolenou sám. Ve starém italském městečku mě v noci děsil pláč vycházející ze zdí

Přišel jsem o manželku i ruku

Když jsem se probral v nemocnici a řekli mi, že Marie je mrtvá, nemohl jsem tomu uvěřit. Oba jsme měli krátce před důchodem a tolik plánů, že bychom je nespočítali na prstech našich rukou. A teď je najednou pryč. Čert vem ruku, kterou mi nedokázali zachránit, za Marii bych ji klidně vyměnil.

Ale nešlo to. A já zůstal sám. Děti se mi sice snažily být k ruce a první měsíce vždy někdo bydlel u mě, abych si zvykl na nový způsob života, ale stejně to nepomáhalo. Byl jsem smutný, s nikým jsem moc nemluvil a jen seděl v křesle.

Po nějaké době jsem dostal zlost. Říkal jsem si, že kdybych držel volant pevněji, možná by se dalo srážce zabránit. Proklínal jsem tu svou ruku. Jasně, ona za to nemohla, ale já tehdy z nějakého důvodu zacílil zlost na ni. Ne na toho mladého řidiče, který vše způsobil.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (56): V noci mě rušil hluk z bytu, ve kterém nikdo nebydlí. Teď už vím, že je tam duch staré paní

V noci mě někdo škrtil

Postupně jsem se učil žít s jednou rukou. Chodil jsem na rehabilitace a zkoušel dělat věci, které jsem předtím bral jako samozřejmost. Třeba obléknout se, otevřít si pivo nebo udělat smažená vajíčka. Bylo to obtížné, ale nakonec jsem začal dělat pokroky.

Jenže se objevil jeden problém, který jsem rozhodně nečekal. Občas jsem totiž měl pocit, že tu ruku stále mám. Zdálo se mi třeba, že mě svědí, ale když jsem se chtěl automaticky poškrábat, sáhl jsem pravou rukou do prázdna. Bylo to nepříjemné a zároveň matoucí, protože hlava věděla, že tam ta ruka není, ale stejně to někdy nebrala na vědomí.

Pak přišla ta děsivá noc. Vzbudil jsem se s pocitem, že mě někdo škrtí. A opravdu jsem na hrdle cítil prsty. Jenže nikdo tam nebyl! Došlo mi, že to je ta chybějící ruka. Snažil jsem se ji odtáhnout, ale nešlo to. Nebylo co chytit. Lapal jsem po dechu a byl zbrocený potem. Pak to přešlo. Hlava se mi motala, za chvíli jsem usnul a spal až do rána. Po probuzení jsem v koupelně zažil další šok. Na krku jsem měl modřiny, jako kdyby mě někdo doopravdy škrtil.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (63): V noci jsme na Kašperku zahlédli divná světýlka. Vysvětlení, jež pro ně mám, se příčí zdravému rozumu

Trápila mě fantomová ruka

Pořádně mě to vyděsilo. Nikomu jsem o tom neřekl a raději jsem několik dní nosil rolák, aby nic nebylo vidět. Je možné, že to udělala ta moje chybějící ruka? Vím o fantomové končetině, ale na krku jsem měl hmotný důkaz, že se něco doopravdy stalo.

Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi tu zatracenou ruku obviňoval z toho, co se stalo Marii. Mohlo to být tím? Byla to návštěva ze záhrobí? Zní to jako blbost, to si plně uvědomuju. Ale přeci jen mě někdo škrtil... Připadal jsem si jako idiot a prostě jsem se své ruce omluvil. Dělal jsem to několik týdnů a čekal, co se stane. Po čase zmizely ty zvláštní pocity a v noci už mě nikdo neškrtil...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (23): V noci jsme si zkrátili cestu přes hřbitov. Zažili jsme tam něco zatraceně děsivého

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.