Jiří (29): Po rozchodu jsem jel na dovolenou sám. Ve starém italském městečku mě v noci děsil pláč vycházející ze zdí

S přítelkyní jsme se rozešli před prázdninami, o to víc jsem potřeboval dovolenou. A nevadilo mi, že pojedu sám. Vyrazil jsem „na blind“ do jednoho zapadlého italského města a ubytoval se ve starém domě. Hned první noc jsem zjistil, že se tam děje něco podezřelého. Kvůli hlasitým vzdechům jsem nemohl spát. Nikde ale nebylo ani živáčka...

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (56): V noci mě rušil hluk z bytu, ve kterém nikdo nebydlí. Teď už vím, že je tam duch staré paní

Na dovolenou jsem vyrazil sám

Začátkem léta jsem dostal od přítelkyně košem. O plánovanou cestu do Itálie jsem nechtěl přijít a tak jsem vyrazil sám. Alespoň jsem měl dostatek času a prostoru na přemýšlení. Upřímně řečeno, rozchod byl pro mě šokem. Původně jsem měl v úmyslu požádat přítelkyni o ruku.

Po dvou dnech jízdy autem jsem měl chuť zastavit se někde na delší dobu. Narazil jsem na starodávné kamenné městečko u moře. Nabízené ubytování v domku na kraji městečka se mi líbilo nejvíc. A to hlavně proto, že v něm nebyl nikdo jiný. Z prostoru dýchala historie, ale také vůně plísně, jako v nějakém kostele. Večer jsem na liduprázdném náměstí poseděl u sklenky vína a pak už se těšil na vydatný spánek.

Po půlnoci mě probudilo tiché sténání. Přiložil jsem ucho na zeď a v tu chvíli někdo jakoby zaúpěl bolestí. Opakovalo se to asi do tří do rána, pak jsem usnul. Nad ránem mě vzbudil dětský pláč. Ještě v pyžamu jsem obešel celý dům, ale nikoho jsem nenašel. Dům stál přímo vedle ovocného sadu, kterým se ozýval jen cvrkot hmyzu.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (45): Chtěla jsem si odpočinout na samotě u rybníka. Každou noc mě ale budilo volání o pomoc

Myslel jsem si, že se mi všechno jen zdálo

Další noc se vše opakovalo, jen ve větší míře. Křik, pláč a nakonec hrozivé rány. Tentokrát jsem se klepal strachy pod peřinou. Brzy ráno jsem si sbalil věci a naložil je do auta. V kavárně jsem se snažil od místních zjistit, jestli netuší, co by to mohlo být.

Jakýsi děda mi italsky, ale také rukama a nohama, vyprávěl, co se v domě dělo před mnoha lety. Prý tam byla porodnice. Říká se, že jsou tam pohřbeni ti, kdo nepřežili porod. Děti i matky jsou kdesi pod zemí, přímo tam, kde jsem se snažil usnout.

Nebylo divu, že mě budil jejich pláč, který se dodnes ozývá ve zdech. Nejsem jediný, kdo v domě nevydržel. Všichni nájemníci to vzdali. Poslední majitel se nyní snaží domek pronajímat zákazníkům, kteří jen projíždějí. Pochopil jsem, že kolem domu nežijí ani ptáci nebo toulavá zvířata.

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (31): Radost z nového domu nám dlouho nevydržela. Každou noc nás budily nevysvětlitelné zvuky

V tom domě sídlí zlo

Majitel domu se mi omlouval za nepříjemnosti a na cestu mi daroval koš s ovocem ze sadu za domem. Ještě ten večer jsem si všiml, že ovoce je do posledního kousku shnilé a plné červů. Myslím si, že v tom domě se dělo něco moc zlého.

Možná to nebyla úplně obyčejná porodnice. Pravdu už se asi nedozvím a ani nemám chuť pátrat dál. Alespoň že mi ta záhada na pár dní zaměstnala hlavu natolik, že jsem si ani nevzpomněl na rozchod. Ten mi náhle připadal docela malicherný a cestování jsem si od té doby užíval ještě víc.

Další příběhy ze života

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (27): V přítelově bytě mě v noci budily neurčité zvuky. Vysvětlení, které mě napadá, se zdráhám uvěřit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.