Facebook
Instagram
Pro Šárku byla silvestrovská oslava, která se odehrála před deseti lety, nezapomenutelnou akcí. Zcela náhodně se seznámila se sympaťákem Adamem, s nímž dnes vychovává dceru Terezu.
Nikdy by mě nenapadlo, že si zrovna na Silvestra najdu životního partnera. Ale stalo se! Bylo mi tehdy devatenáct, neměla jsem přítele a užívala si volnosti. Poslední den roku jsem trávila s partou kamarádů v Praze. Plán byl, že si v nějakém baru dáme pivo a před půlnocí se s lahvemi šampaňského přesuneme na Václavské náměstí.
Řekl mi, že vypadám jako Sharon Stone
Vše běželo tak, jak jsme se dohodli. Zašli jsme do jednoho útulného baru nedaleko centra. Dali jsme si pár piv a dobře se bavili. Po chvíli jsem si všimla, že na mě civí jeden kluk od vedlejšího stolu. Byl to sympaťák s modrýma očima a urostlou postavou. Představil se mi jako Adam. Řekl mi, že mu hrozně připomínám herečku Sharon Stone.
Měl už taky něco v sobě a mlel pátý přes devátý. Každopádně byl milý a líbil se mi. Tvrdil, že jde taktéž na Václavák. Že si mě tam někde najde a dá mi novoroční polibek.
Myslela jsem si o tom svoje. Bylo mi jasné, že vzhledem k mase lidí mě bude Adam hledat jako jehlu v kupce sena. Rozloučila jsem se s ním a s partičkou vyrazila do centra. Na Václaváku byly podle očekávání mraky lidí a pořádný randál. Stejně jsem si to moc užila.
Našel si mě na Václaváku
K mému šoku mi pár sekund po půlnoci někdo zezadu položil dlaně přes oči. „Tak jsem tady, krásko,“ špitl mi do ucha známý hlas. Otočila jsem se a uviděla rozjařeného Adama. Aniž by na cokoliv čekal, začal mě líbat. Nebránila jsem se ani trochu a zažila ten nejkrásnější novoroční polibek.
Byla jsem v sedmém nebi a užívala si jeho přítomnost. Doprovodil mě pak až k tramvaji. Vyměnili jsme si telefonní čísla a rozjeli se domů. Do bytu jsem přijela nad ránem a šla rovnou do postele. Spala bych možná až do odpoledne, kdyby mě nevzbudil zvonek u domovních dveří. Přemýšlela jsem, kdo by mohl otravovat na Nový rok v poledne. Rodiče to být nemohli, Silvestra trávili u známých a měli přijet až večer.
Přijel za mnou až domů
Každopádně jsem se rychle oblékla a šla otevřít. K mému úžasu stál za dveřmi Adam! „Omlouvám se, že ruším. Něco jsem ti přinesl,“ culil se a mával mým občanským průkazem. „Vypadl ti včera na zem, když jsme se loučili u tramvaje,“ mrknul na mě.
Byla jsem obrovsky šťastná a moc mu děkovala. Navrhla jsem, že ho na oplátku na něco pozvu. „Třeba na horkou čokoládu,“ nabídla jsem. Souhlasil a od té doby jsme se od sebe už neodtrhli. Už je to deset let, co jsme spolu. Z toho dva roky jako manželé a máme roční dceru Terezku. Adam je úžasný chlap a musím s odstupem času říct, že lepšího partnera jsem si nemohla přát!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
