Renata (32): Po složitém rozchodu jsem si nedokázala nikoho najít. Pro životní lásku jsem musela jet až do Itálie

Renata (32): Po složitém rozchodu jsem si nedokázala nikoho najít. Pro životní lásku jsem musela jet až do Itálie
Zdroj: Unsplash

Renatě se nějakou dobu vyhýbalo štěstí v lásce. Strachovala se, že zůstane do smrti na ocet. Zlom nastal až během dovolené v Itálii, kam se vypravila s kamarádkou Radkou. Seznámila se tam s pohledným číšníkem Giuseppem, který jí učaroval natolik, že se v Česku všeho vzdala a přestěhovala se za ním...

Jan Švanda
Jan Švanda 26. 05. 2023 07:00

Bála jsem se, že si životního partnera snad nikdy nenajdu. V minulosti jsem sice měla několik vztahů, žádný z nich však nevydržel. Nejdéle jsem chodila s Mírou, vydrželo nám to tři roky. Poznali jsme se v jedné kavárně a byli naladěni na stejnou vlnu. Byl moc fajn, ale na druhou stranu strašně žárlil, což mi děsně vadilo. Nakonec jsme se ocitli ve fázi, že se buď vezmeme, nebo rozejdeme. Bohužel došlo na druhou variantu.

S kamarádkou jsem vyrazila do Itálie

Navzdory jeho žárlivosti jsem však k Mírovi chovala silnou náklonost, takže mě rozchod psychicky docela sebral. Moje krize se prohlubovala, zvlášť když jsem marně hledala nového přítele. Bylo mi sedmadvacet. A zatímco moje kamarádky byly zadané, některé i vdané, já zůstávala stále single. Z depresí mě vyvedla až nová kolegyně Radka, která byla stejně stará jako já.

Na chlapy neměla moc štěstí a taky byla tehdy single. Hodně jsme se skamarádily a upnuly se jedna na druhou. Byl konec dubna, když Radku zničehonic napadlo, že bychom spolu mohly v létě vyrazit na týdenní dovolenou k moři. Souhlasila jsem. Vybraly jsme si Itálii, konkrétně Scaleu v Kalábrii.

Zaplatily jsme si polopenzi a na obědy chodily do místních restaurací. V jedné se mnou laškoval mladý číšník. Byl pohledný, černovlasý a modrooký. Líbil se mi, jenže já si s cizinci nechtěla nic začínat. O Italech jsem věděla, že jsou horkokrevní, na můj vkus dost ukřičení, což já fakt nemusím. Tenhle byl ale jiný. Nesmírně galantní, klidný a uměl docela dobře anglicky. Představil se mi jako Giuseppe (27). Říkal, že v téhle restauraci pracuje už dva roky a pochází ze Sicílie. Chodily jsme za ním denně. Radka mi dělala křena, z čehož radost moc neměla.

Poslechla jsem hlas svého srdce

Peppe mě sváděl a já pomalu ztrácela zábrany. Zapomínala jsem na svůj slib, že se s cizincem nechci nikdy zaplést. Předposledního dne naší dovolené jsem se s ním šla rozloučit a myslela, že to tím všechno skončí. Jenže Pepa, jak jsem mu říkala, mě mile překvapil. Přinesl mi nádherný puget květin a pozval mě na drink. Restaurace byla zrovna celkem prázdná, přisedl si ke mně a kecali jsme. Hodně dlouho jsme si povídali a já se v jeho přítomnosti cítila hrozně fajn. Byl usměvavý, něžný a milý. Několikrát jsme se dlouze políbili.

Vyměnili jsme si telefonní čísla, přesto jsem si v tu chvíli myslela, že už ho nikdy neuvidím. Bylo mi moc smutno už v letadle, ale Peppe mi poté permanentně psal. Byť jsme spolu mluvili jen přes WhatsApp, stále víc jsme se poznávali. Po dvou týdnech dokonce za mnou přiletěl do Prahy. Strávili jsme spolu úžasnou noc. Lepšího milence jsem nikdy neměla. Šíleně jsem se do něho zamilovala a nechtěla jsem ho ztratit za žádnou cenu.

Asi po dvou měsících mi navrhl, zda se za ním nechci přestěhovat do Itálie. Má pěkný dům u moře, který se mi dle fotografií vážně moc líbil. Myslela jsem si, že jde pouze o jeho bláznivý nápad, ale on to všechno bral fakt vážně! Po několika týdnech ustavičného váhání jsem to riskla. Hlas srdce mi říkal, abych se sbalila a jela... V práci jsem tedy podala výpověď, pronajmula byt známým a vyrazila za svým Peppem. Rodičům se můj krok nelíbil, chtěli mě mít v Česku a pořád na očích, nakonec mi však k odjezdu dali zelenou.

Stěhování do Itálie dopadlo dobře

Musím říct, že svého rozhodnutí vůbec nelituji. Byl to veliký risk, který však vyšel. S Peppem jsme manželé už čtyři roky a vychováváme spolu dvouletého syna Stefana. Klape nám to. Naučila jsem se dobře italsky a našla si práci v jednom baru. Rodiče za námi jezdí několikrát do roka a my zase za nimi do Česka, aby si co nejvíc užili vnoučka.

Na život na Apeninském poloostrově jsem si celkem brzy zvykla a jsem moc spokojená. Hlavně proto, že se mi splnil vytoužený sen a konečně mám to, co jsem si už od puberty hrozně přála - fajn chlapa a rodinu.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články