Facebook
Instagram
Bára se už několik týdnů vídá se sympatickým Johnem. Dala by cokoliv za to, kdyby se ve škole poctivě učila anglicky. Nyní to dohání, ale komunikace je krkolomná a bez slovníku se neobejde. A Johnovi pomalu dochází trpělivost.
Johna (36) jsem poznala na oslavě narozenin mojí kamarádky Jany (35). Je to velice přitažlivý učitel angličtiny a česky téměř neumí. Přesto jsme spolu začali chodit. Jenže postupem času se ukazuje, že se skoro nedomluvíme. Nejlépe jsme si rozuměli v posteli, kde není nutné mluvit...
Když promluvil, hned jsem zrudla
Celý večer jsme po sobě pokukovali. Vysoký chlap s modrýma očima, kterého na baru obklopovali kamarádi, mě přitahoval jako magnet. Jana ho pozvala na své narozeniny a oznámila mi, že je to její učitel angličtiny. Můj zájem ihned opadl. Anglicky vůbec neumím, mým zásadním problémem je asi stud.
„Hi, I´m John. Can I buy you a drink?“ ozvalo se najednou za mnou a já ztuhla. Nějakým způsobem jsem se pokusila vykoktat odpověď a zároveň se u toho tvářit co nejsvůdněji. Těžko říct, zda se mi to podařilo. Z nějakého důvodu se ale John o mě dál zajímal. Jana nám chvíli pomáhala s překladem a po třetím drinku jsem se konečně trošku rozpovídala. I když to asi byla dost zajímavá gramatika.
Ráno jsem se vzbudila s lehkou kocovinou. A jakmile jsem si vzpomněla, že jsem přijala pozvání na rande, udělalo se mi hůř. Z knihovny jsem vyhrabala starou učebnici angličtiny a začala v ní horečně listovat.
Dorozumívali jsme se rukama i nohama
Takhle nervózní jsem před schůzkou ještě nikdy nebyla. Díky tomu, že John byl zvyklý angličtinu vyučovat, mluvil zřetelně a pomalu. Aplikace se slovníkem nám přišla vhod. Po chvíli gestikulování jsme o sobě zjistili základní informace a bylo zřejmé, že mezi námi funguje silná chemie.
Začali jsme se vídat častěji a já se denně šprtala slovíčka, učivo mi však do hlavy moc nelezlo. „Proč jsem se já blbka víc neučila?“ nadávala jsem si a vzpomínala na svoji milou profesorku angličtiny, která mě nechala projít, ačkoliv jsem se pěkně flákala. Ve své profesi jsem jazyky nepotřebovala. A nikdy mě nenapadlo, že bych se mohla zamilovat do cizince.
Po pár týdnech bylo znát, že už nás naše neustálá nedorozumění značně unavují. Mnohem víc času jsme trávili beze slov v posteli, což nebylo vůbec špatné. Pochybuji ale, že by nám to takto fungovalo dlouhodobě.
Trapné chvíle ticha už nedokázal přehlížet
Když mě John viděl mluvit s Janou česky, skoro mě nepoznával. Najednou jsem byla výřečná a energická. Řekl, že mě asi ve skutečnosti vůbec nezná. A měl pravdu. Baví mě vyprávět historky, dělat si legraci a slovíčkařit. Kvůli jazykové bariéře mluvím stroze a nemám šanci využít svůj osobitý humor.
Zkusila jsem si o tom s Johnem promluvit. A jestli jsem dobře pochopila jeho sdělení, asi je mezi námi konec. Nedivím se tomu, potřebovala bych alespoň půl roku intenzivního kurzu angličtiny. Anebo si prostě najít někoho, kdo mluví česky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
