Andrea (20): Zdálo se mi, že je moje přítelkyně v nebezpečí. Zvedla jsem telefon, a tak jí zachránila život

Andrea (20): Zdálo se mi, že je moje přítelkyně v nebezpečí. Zvedla jsem telefon, a tak jí zachránila život
Zdroj: Unsplash

Andrea chodila před lety do domova důchodců, kde se snažila staroušky rozveselit. Našla si tam přítelkyni Zlatuši, která jí přirostla k srdci. Možná proto dostala včasné varování, když byla seniorka v ohrožení života.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 08. 02. 2023 18:00

Před dvěma lety jsem chodila mamce pomáhat do domova důchodců. Náplní mé práce bylo si se staroušky povídat nebo jim číst, pokud toho nebyli schopni. K jedné z babiček jsem si vytvořila docela blízký vztah. Možná proto se mi o ní zdál sen ve chvíli, kdy byla v ohrožení života.

V domově důchodců jsem našla přítelkyni

Nešlo o placenou práci, ale o dobrý skutek. Mamka je zaměstnaná v domově důchodců, což beru jako poslání. Najdou se tam totiž i opuštění staroušci, kteří nikoho nemají nebo se o ně nikdo z rodiny nechce starat. Když mi mamka nabídla, jestli bych s ní do domova občas nezašla a nepokusila se vykouzlit některým úsměv na tváři, neváhala jsem.

Domov se nachází na konci vesnice v lesoparku. Krásné místo pro procházky nebo posezení na lavičce. Už první den jsem našla společnou řeč s paní Zlatuší (70), opuštěnou babičkou, o kterou už rodina nejevila zájem. Je slabá na nohy a pro příbuzné byl velký problém si jí vzít domů a opečovávat ji.

A tak skončila v domově. Ona si ale na nic nestěžovala. Povyprávěla mi o svém životě, o svých láskách, dětech a vnoučatech. Docházela jsem za ní půl roku třikrát týdně. Vždycky jsem jí přečetla pár řádků z její oblíbení knížky, společně jsme háčkovaly a ona se zase začala radovat ze života. Jeden by řekl, že jsme jako skutečná babička s vnučkou.

Noční můra o paní Zlatuši mě vyděsila

Přes léto jsem neměla tolik času do domova jezdit, a tak jsem paní Zlatuši alespoň volala. Vedly jsme klidně hodinový hovor a pořád si měly co říct. Když jsem odjela s kamarády tábořit, slíbila jsem jí, že hned jak se vrátím, přijdu za ní. Vyloženě jsem se na naše setkání těšila. To jsem ale netušila, že se málem stane neštěstí.

Třetí noc v kempu jsem měla špatné spaní. Stále mě budila noční můra, ve které hrála hlavní roli právě Zlatuše. Jako tichý pozorovatel jsem stála v rohu jejího pokoje. Zlatuše vstala z postele, obula si papuče a šla na toaletu. Když z ní vylezla, zamotala se jí hlava, chytla se za hruď a upadla na zem.

Když už se ta noční můra opakovala poněkolikáté, vzbudila jsem se s velmi divným pocitem. I když byla jedna ráno, rozhodla jsem se, že zavolám mamce. Nejprve mě uklidňovala, že je Zlatuše v pořádku. ,,Ještě před odchodem domů jsem za ní zašla a vypadala čile,“ dušovala se. Znovu jsem tedy ulehla a věřila, že to byl jen sen.

Varování jí zachránilo život

Sotva jsem usnula, scéna se opakovala. Zlatuše ležela na zemi, sípala a chrčela tak, jako by nemohla dýchat. Probudila jsem se s pocitem, že je Zlatuše v ohrožení života. Mamka mě nakonec poslechla a zalarmovala kolegyni, která měla noční službu. Našla Zlatuši na zemi přesně tak, jak říkal můj sen.

Díky bohu za včasnou pomoc. Zlatuši klesnul tlak, zamotala se jí hlava, do které se při pádu navíc udeřila. Pobyla si pár dní v nemocnici na pozorování. Odnesla si jen modřinu na čele a prášky na tlak. Jakmile jsem se vrátila, hned jsem ji navštívila. Moje láska k ní ještě nabyla na intenzitě. Děkuji tomu, kdo mě dokázal pomocí snu varovat. Jen jeho zásluhou je Zlatuše stále mezi námi. Naše přátelství trvá dodnes a nedám na něj dopustit!

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články