Bedřich (18): Ve snu jsem viděl plačící matku a ohořelé zdi. Moje noční můra se jednoho dne změnila v realitu

Bedřich (18): Ve snu jsem viděl plačící matku a ohořelé zdi. Moje noční můra se jednoho dne změnila v realitu
Zdroj: Unsplash

Bedřicha trápila noční můra. Hned několikrát se mu zdálo, jak s matkou vzdorovali požáru, který vypukl v jejich bytě. Vždycky si oddechl, že to byl jenom sen. Ten se ale o pár týdnů později změnil v realitu.

Jan Švanda
Jan Švanda 01. 12. 2022 17:00

Své sny si po probuzení obvykle nepamatuju, jenže před těmi osmi lety, kdy se odehrál tento příběh, to bylo jiné. Sledoval jsem večer televizní seriál a zalehl do postele až někdy kolem půl desáté. Zabral jsem poměrně rychle, každopádně noc pro mě nebyla vůbec příjemná. Často jsem se převaloval z boku na bok, v pokoji panovalo úmorné vedro, a ještě ke všemu ten zlý sen…

Sny o požáru se opakovaly

Spatřil jsem v něm sám sebe, jak klečím v obýváku, zírám před sebe a vedle mě stojí matka, která roní slzy. Když jsem pootočil hlavou, zahlédl jsem strašnou spoušť. Záclony a židle byly ohořelé, stěny celé černé a balkonové dveře otevřené dokořán. „Mami, nebreč,“ utěšoval jsem ji a ona jen pokývala hlavou. Bylo mi jasné, že náš byt zničil požár.

Dál už není co vypravovat, protože jsem se naštěstí probudil. Celý zpocený, mimochodem… Koukl jsem na digitální hodiny na poličce, na kterých svítilo 3:56. Když jsem zjistil, že se mi to všechno jenom zdálo, hodně se mi ulevilo.

Další den jsem o tom vyprávěl matce. Uklidňovala mě, že šlo jenom o sen, a dala mi pusu. Jenže ouha, uběhlo pouhých pár dnů a noční můra se opakovala. Dokonce dvakrát po sobě. Vrtalo mi hlavou, proč se mi neustále zdá o vyhořelém bytě, v němž jsme pokaždé figurovali já s mamkou. Ale nijak extra jsem to zase neřešil. I proto, že se pomalu blížily Vánoce a já měl spoustu jiných starostí.

Do Štědrého dne zbýval pouhý týden, když táta odjel na celý den na služební cestu do Německa a máma navrhla, že bychom si mohli ozdobit malý umělý stromek, který máme už léta doma. S nadšením jsem souhlasil. Složili jsme ho, naaranžovali do stojanu a zkrášlili jej barevnými koulemi. Pak jsme se posadili na gauč, hleděli na stromek, vychutnávali si vánoční atmosféru, když máma dostala další nápad. „Béďo, zapálíme si na chvíli na větvích svíčky, co říkáš?“ vyhrkla na mě. Byl jsem pro. To se ovšem ukázalo jako fatální chyba.

Strom se ocitl v plamenech

Svíčky zpočátku krásně hořely, stromeček příjemně svítil a máma na chvíli odběhla do koupelny, aby vyndala prádlo z pračky. Zůstal jsem v obýváku sám a díval se na televizi, kde zrovna dávali Pyšnou princeznu. Vtom slyším takové divné praskání. Stočím pohled na stromeček a vidím, že je zle. Nejspodnější větev hořela! Zůstal jsem stát jako opařený a nezmohl se na nic. Jenže po pár vteřinách bylo ještě hůř. V plamenech se ocitl úplně celý strom! Šlo to strašně rychle. „Mami, hoří!“ volal jsem na mamku, která mě ale přes televizi neslyšela. Pádil jsem tedy za ní do koupelny.

Máma se na okamžik zarazila, pak ale začala rázně jednat. Vzala kýbl, jenž byl díky bohu zrovna plný vody, a mazala s ním do obýváku. Chrstla vodu na stromek a oheň se jí podařilo malinko zkrotit.

Bydleli jsme v prvním patře a hned z obýváku měli přístup na balkon. Zakřičela na mě, abych otevřel dveře a pak hned ustoupil. Udělal jsem, co si přála. S navlečenou gumovou rukavicí popadla strom za stojan a vynesla ho na balkon. Pohledem dolů zkontrolovala situaci a vyhodila strom do kupy sněhu.

Dostal jsem varování shůry?

Konečně bylo po všem. Velké nebezpečí, které nám hrozilo, mamka zažehnala. V bytě nic nehořelo, i když zeď byla začernělá. Matka se na mě podívala, objala mě a propukla v pláč. Když jsme se vzpamatovali ze šoku, vyšli jsme před dům, abychom se pokusili zachránit alespoň některé ozdoby. Marně, všechny koule buď shořely, nebo se rozbily. Ale to je buřt. Máma byla šťastná, že jsme živí a zdraví a že v bytě nedošlo k větším škodám. Zhluboka si oddechla, já také a večer jsme zážitek vylíčili tátovi.

Umělý stromek jsme si další den koupili nový, ale svíčky na něm už nikdy nezapálili. Můj sen se tedy vyplnil, byť naštěstí ne do puntíku. Šlo o pouhou náhodu, nebo jsem dostal opravdu varování shůry?

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články