Matěj (28): Po bodnutí včelou jsem prožil klinickou smrt. Ač jsem se ocitl v ohrožení života, byl to úžasný pocit

Dokud si člověk některé věci nezažije na vlastní kůži, nevěří jim. Budu vám vyprávět příběh o tom, jak jsem prožil klinickou smrt. Do toho osudného dne byl pro mě tento pojem víceméně výmysl.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (25): Strávila jsem téměř rok v kómatu. Bylo to nejkrásnější období mého života

Bodla mě včela do hlavy

Budou tomu přibližně tři roky. Táta mě poprosil, jestli bych s ním zajel na chalupu opravit toaletu. Přislíbil mi k tomu pivo a nějaké dobré jídlo. Je pravdou, že manuálně jsem o něco šikovnější než táta. Při té příležitosti jsme se rozhodli, že spolu nasekáme i nějaké dřevo.

Vyjeli jsme ráno bez snídaně, takže jsme po příjezdu dostali hlad. Rozdělal jsem záchod, a pak tátovi navrhl, že sjedu do vedlejší vesnice pro snídani. Když jsem vystoupil z auta, potkal jsem starého známého, který mě poprosil, jestli bych mu na skok nepomohl se včelami. Udělal jsem, co po mně chtěl, a vydal se zpět.

Když jsem odcházel od úlů, jedna včela mě zničehonic bodla do hlavy. Trochu to bolelo, ale v další práci mi to nebránilo. Šel jsem dotáhnout šrouby na toaletě. Když jsem se naklonil nad mísu, udělalo se mi zle. Motala se mi hlava a bolel mě žaludek. Přišly závratě. Netušil jsem, co se děje.

Mohlo by Vás zajímat:

Květa (34): Starší muž mi před smrtí předal zvláštní schopnost. Možná díky ní někomu zachráním život

Vznášel jsem se nad vlastním tělem

V tomhle stavu mě našel táta. Snažil se mě zvednout, ale neudržel jsem se na nohách. Dal mi napít vody a propleskl mě. Zjevně jsem se mu nezdál, tak mě raději odvezl na pohotovost. Neměl jsem ani sílu na to, abych mu řekl, že mě píchla včela. Matně si vzpomínám, jak jsem ležel na lůžku a nade mnou se skláněl doktor.

,,Má nějaký záchvat. Asi ho něco štíplo,“ prohlásil a požádal sestru o jehlu s adrenalinem. Pak se stalo něco nepopsatelného. Pokusím se nejlépe vystihnout svůj stav. Vstal jsem ze svého těla. Pomalu jsem se vznášel sám nad sebou. Od stropu, u kterého jsem poletoval, jsem pozoroval svého bezradného otce. Byl bledý jako stěna.

V ambulanci zavládly panika a strach. ,,Podejte mi další injekci, dělejte! Jinak ho ztratíme,“ křičel doktor. ,,Pavle, on se probere, neboj,“ utěšoval kamarád mého otce. Moje tělo bezvládně leželo na nemocničním stole. Sám jsem pozoroval, co se bude dít. Zvláštní bylo, že jsem neměl touhu se do těla vrátit.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (30): Roky jsem se za mamku styděla. Až po její smrti jsem pochopila, jak výjimečný dar měla

Prožil jsem na vlastní kůži klinickou smrt

Stav, kdy jsem byl svobodný a jen tak si poletoval, se mi zamlouval. Až když se otec skácel k zemi a zoufale brečel, došlo mi, že ho tam nemůžu nechat. Doktor ho vykázal z místnosti. Pak mi najednou něco řeklo, abych se vrátil. O pár vteřin později jsem cítil, že už jsem zase ve svém těle. Zavolali mého otce, který brečel štěstím, že žiji.

Nakonec se ukázalo, že můj stav způsobilo ono žihadlo. Doktoři se shodli na tom, že jsem měl neskutečné štěstí. Později jsem otci svůj zážitek převyprávěl. K mému údivu mi věřil. Musel. Detailně jsem mu totiž popsal průběh svého oživování. I přesná slova, která kdo pronesl.

Tato příhoda nás s otcem spojila. Táta se mi přiznal, že máme na chalupě ducha. Společně se teď snažíme o jeho vysvobození. O tom ale třeba příště. Jen bych rád podotkl, že když vám někdo bude tvrdit, že zažil klinickou smrt – věřte mu. Možná se pak lidé přestanou tolik bát smrti.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (28): Po dědově smrti jsem se vydala do jeho domu. Zažila jsem tam něco zvláštního

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.