Facebook
Instagram
Jindřich chtěl pomoci své ženě a přijal ji k sobě do firmy. Neměl ponětí o tom, že jeho žena pozici recepční nezvládne. Když musel opravovat jednu její chybu za druhou, došla mu trpělivost. Naštěstí ale objevil elegantní řešení.
S Jarkou (39) jsme spolu dvanáct let. Naše manželství bych s klidem označil za idylické. Nikdy jsme si nebyli nevěrní a vzájemně jsme se podporovali. Jeden respektoval toho druhého. Možná proto jsme spolu dodnes.
Přijal jsem manželku do své firmy
Když Jarka přišla už po několikáté o pracovní místo, napadlo mě, že by mohla pracovat v mojí firmě. Měl jsem ji vždy za svědomitou a pracovitou ženu. Nebál jsem se toho, že by pozici recepční a občasné pomocné ruky nezvládla.
Když jsem hodil svoji nabídku na stůl, skočila mi kolem krku. „Děkuju ti moc. Nezklamu tě, neboj se,“ jásala. Byla to skutečná náhoda, protože dívka, co dělala na recepci, akorát odcházela na mateřskou. Nemusel jsem tedy hledat nikoho zvenčí.
Bohužel už první den jsme měli s Jarkou menší rozbroj. „Nemůžeš sem přijít v roztrhaném svetru a džínách,“ pokárala jsem ji. „Sedíš na recepci, musíš být reprezentativní,“ snažil jsem se jí situaci objasnit. Místo toho, aby svoji chybu uznala, běžela brečet na toalety. Na to jsem v danou chvíli neměl čas. I tak jsem za ní musel jít a prosit ji, aby se na recepci vrátila. „Je to můj první den v práci a ty jsi na mě tak zlý,“ litovala se. Cloumal se mnou vztek, ale udržel jsem se.
Ukázala se jako zcela neschopná
Jarka měla mimo jiné za úkol obsloužit přicházející klienty. Ukázalo se, že i to je problém. Její vyjadřovací schopnosti byly na úrovni babky na bleších trzích. Nevěřícně jsem stál za rohem a poslouchal, jak manželka prezentuje naši firmu. Nedej bože, když jsem po ní chtěl, aby něco zanesla do programu. Ťukala do počítače jako na první hodině psaní.
Vyloženě jsem z ní šílel. Jako majitel jsem nemohl dělat rozdíly. Byl jsem na ni přísný a opakovaně jí vracel práci na stůl. „Tady máš špatné datum, na druhé straně jsou překlepy,“ upozornil jsem ji a takhle to šlo pořád dokola. Měla na starosti i rezervace v restauracích, což byl pro ni také nadlidský úkol. Pletla si nejen dny, ale i podniky.
Byl jsem z ní na prášky. Jenže ona se postavila na zadní. Do práce nadále chodila oblečená jako vandrák. Nedokázala oskenovat dva dokumenty. Nevěděl jsem si s ní rady. Všechno bylo špatně. Už jsem si začínal pohrávat s myšlenkou, že ji z práce vyhodím.
Nakonec jsem vše elegantně vyřešil
Pracovní atmosféra se totiž začala přenášet i domů. Byl jsem věčně nevrlý a podrážděný. Jarka se divila, proč se mnou není řeč. Nechtěl jsem na ni být hrubý, ale už se ve mně vařila voda. „Proč tě vlastně vždycky vyhodili z práce?“ musel jsem znát pravdu. Odmlčela se a dlouho nic neříkala. „Důvod byl pokaždé jiný. Asi nesplňuji očekávání,“ prohlásila, jako by tušila, že jsem ji odhalil.
Musel jsem zůstávat v práci déle, abych po ní všechno předělal. Nemělo to smysl, protože jsem pak nestíhal svoje úkoly. Jako na zavolanou se ozvala původní recepční Lída, zda bych ji nevzal na poloviční úvazek. Cítil jsem šanci, jak se zbavit manželky.
Uhrál jsem to na to, že Lída nemá peníze a prosí o místo. My jsme se tak špatně neměli. Nakonec jsem vzal Lídu na tři dny v týdnu. Jarka se stala chůvou jejího prcka. Nemusel jsem tedy ženě říct, že je jako recepční zcela neschopná, a současně jsem nám nejspíš zachránil manželství.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
