Facebook
Instagram
Klaudie je nešťastná z toho, jaká osoba se dostala do jejich pracovního týmu. Mladá cácorka Hana se rozhodla, že bude na jedné lodi se šéfovou a na své kolegyně donáší, stopuje jim přestávky a hlídá, co dělají. Klaudie svoji práci miluje a odejít nechce. Co ale s mladou kolegyní?
Když jsem do firmy, kde nyní pracuji, nastoupila, bylo mi 22 let. Začínala jsem jako podržtaška pro všechna oddělení.
Nová kolegyně se mi už na první pohled nezdála
Za ty roky jsem se dostala přes administrativu a fakturantku až do mzdové účtárny. Trochu jsem se tam bála, protože ženský na tomto oddělení na mě působily vždycky odměřeně. Ukázalo se ale, že je to přátelský kolektiv, který mě vzal mezi sebe. Jsme tam čtyři mzdové a skvěle nám to klape. Musím říct, že ještě donedávna jsem byla v práci spokojená.
Nejsme jen kolegyně, ale i kamarádky. Čas od času zajdeme na skleničku. Když nám Maruška oznámila, že je těhotná, měly jsme všechny radost. Současně to ale znamenalo, že půjde na mateřskou. Myslely jsme si, že její místo zůstane neobsazené a my si její práci rozdělíme. Naše šéfová nás ale vyvedla z omylu.
Najala Hanu (24), která měla Marii zastoupit. Už od prvního pohledu se mi na ní něco nezdálo. Říká se, že člověk nemá dávat na první dojem, ale ona mi vyloženě neseděla. V jejích očích jsem viděla faleš. Navenek se ale tvářila jako malé káčátko, které potřebuje pomocnou ruku. Zezačátku k nám byla uctivá. Stejně jsme ale den, kdy se holky vystřídaly, pořádně obrečely.
Chovala se k nám povýšeně
Hance jsme se snažily pomáhat. Bylo nutné, aby byla co nejrychleji samostatná. Sotva jí šéfová prodloužila smlouvu, Hanička nám začala vystrkovat růžky. Jednou ke mně přišla a povídá: „Ty, Klaudie, na téhle faktuře je špatné datum. Oprav si to.“
V tónu jejího hlasu jsem cítila jistou nadřazenost. Tiše jsem to opravila a poděkovala za upozornění. Sotva vyplula z kanclu, obrátila jsem se k holkám. „Já mám takový pocit, že s ní budou ještě problémy,“ pronesla jsem. Soňa jen řekla: „Dej jí čas, je mladá. Já si myslím, že bude v pohodě.“ Zdálo se tedy, že jsem jediná, kdo z ní nemá dobrý pocit.
Blížil se termín výplat, a to je u nás vždycky rušno. Každá se zavře do svého světa čísel. Nestíháme si pomalu ani zajít na oběd. Naše šéfová je v tomto čase ultra protivná, takže na ni raději nikdo nemluví. Jednou k nám vlítla do kanceláře jako černá ruka a rozeřvala se. „Do pěti hodin chci mít všechno hotové! Do té doby nikdo nepůjde domů,“ pronesla a práskla vztekle dveřmi.
Zjistily jsme, že donáší šéfové
„Ta má zase náladu, co? Zjevně má své dny, fúrie,“ poznamenala jsem a všechny jsme se zasmály. Jediná Hana zůstala sedět s kamennou tváří. Než jsem odešla domů, šéfová si mě zavolala k sobě. Už ve dveřích na mě spustila. „Tak já jsem podle tebe fúrie, jo? A svoje dny vážně nemám. Jsem totiž v přechodu! Dám si na tebe pozor, holčičko. A teď už jdi,“ řekla nasupeně.
Nenechala mě ani pípnout. Hned jsem to volala Soně. „Tak si představ, že mě asi šéfová slyšela, když jsem říkala, že je fúrie. Musím si dávat větší pozor,“ svěřila jsem se jí. Soňa se jen smála. Mělo být ale ještě hůř. Jak se časem ukázalo, Hana každé z nás stopovala, kolik času trávíme na obědě a kolikrát během pracovní doby otevřeme internet.
Vše donášela šéfové. Kolegyně mi dlouho nevěřily, že by to byla právě Hana. Spojila se se šéfovou proti nám. V kanclu už nevládne klid a pohoda. Každý si mlčky odsedí svých devět hodin práce a jde domů.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
