Terka (32): Ve vzteku jsem řekla dceři něco, co nejde vzít zpátky. Teď mě to bude stát manželství

Terka (32): Ve vzteku jsem řekla dceři něco, co nejde vzít zpátky. Teď mě to bude stát manželství
Zdroj: Freepik

Občas člověk řekne něco, co tak nemyslí, ale stihne tím někomu ublížit. To se stalo Terce. Osudná věta, kterou adresovala své dceři, ji nyní zřejmě bude stát manželství.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 29. 03. 2021 08:30

Přiznám se, že poslední týdny nic nezvládám. Zřejmě je to tím, jak je v lockdownu každý den stejný. Lépe řečeno, jak je každý den stejně otravný a vyčerpávající.

Dcera mě nenechá chvíli v klidu

Manžel Eda (35) pracuje z domova a párkrát do měsíce jede na celodenní služební cestu. Já jsem doma s dcerou Eliškou (6), která mě vytáčí doběla. Každý den vstáváme kolem osmé a Eliška hned vyžaduje nějakou aktivitu. Ještě se snídaní v ruce musíme jít ven. Samozřejmě na kolo. Já za ní cválám ještě se zubní pastou na bradě.

Jindy si vymyslí, že si chce celý den hrát doma. Mě z toho ale nevynechá. Jsem její pokusný králík. Maluje po mně nebo mi dělá různé účesy. Rezignovala jsem na jakékoliv věty typu – teď nemohu, mám práci.

To Eliška buď nechápe, nebo chápat nechce. Zatímco mi češe vlasy do culíku, div mi nelezou očí z důlku, přemýšlím, co vše bych měla do práce udělat. Sotva se zvednu s tím, že bych jedním okem koukla na e-mail, Eliška už vymýšlí, co chce dělat. Vařím tím stylem, že se mi v troubě peče kuře, zatímco jednou nohou stojím před domem a koukám, jak dcera maluje křídami na chodník sluníčko.

K tátovi se chová úplně jinak

Eliška je dítě k neutahání. Dokud normálně fungovala školka, její výrazné povahové rysy jsem asi neviděla. Jenže teď, jak jsme pořád doma, z ní šílím! Nenechá mě chvíli vydechnout. Pojem horká káva se mi odcizil natolik, že už se často ani nenamáhám s tím, abych si ji vařila. K večeru cítím, jak jsem z té holky unavená.

Eda se vynoří z home office kolem šesté. Eliška jako by přepnula na jiný mód. Je jako andílek. Po manželovi nevyžaduje žádnou aktivitu. Nechá ho klidně ležet na sedačce a ještě ho u toho drbe na zádech. V tu chvíli se my dva střídáme a já odcházím pracovat. Když se kolem desáté sejdeme v posteli, Eda láskyplně vypráví, jak je Eliška hodná.

„Hodná? Zlobí jako čert. Chvíli neposedí, neumí si hrát sama, jsem z ní fakt unavená,“ řeknu posmutněle. Tomu Eda těžko věří, protože k němu se dcera chová ohleduplněji.

Řekla jsem jí něco, co se říkat nesmí

Přišel den, kdy měl manžel odjet ráno do Hradce. A Eliška se rozhodla, že mě zničí. Vstala už v šest ráno. V sedm jsme kráčeli ulicí. Celý den byla upištěná a neovladatelná. Dovolím si říct, že mi vyloženě pila krev. Cítila jsem, že pokud neubere, nedopadne to dobře. K vytoužené kávě jsem se dostala až pozdě odpoledne. Vyčerpaně jsem usedla ke stolu a těšila jsem se na první hlt. Vtom přiběhla zbrklá Eliška a kávu mi vylila.

„Co děláš? Jsi normální? Už se uklidni,“ řvala jsem. „Vždyť se nic tak hrozného nestalo,“ špitla. „Ne? To je ale jen tvůj pocit. Víš co, holčičko? Lezeš mi pěkně na nervy. Někdy si přeji, aby ses nenarodila,“ křikla jsem na ni a odešla jsem. Eliška seděla a brečela. K mojí smůle akorát přijel Eda.

Dcera mu vše řekla. Eduard na mě uhodil, zda jsem normální. „Tak s ní zkus být jeden celý den, od rána do večera. To se nedá. Uznávám, že jsem to přehnala. Jsem ale také jen člověk,“ vysvětlovala jsem. Eda to ale nepochopil. Prý s tak bezcitnou osobou nedokáže žít. Teď mě čeká rozvod, protože jsem údajně špatná máma.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články