Kláru doběhly biologické hodiny a tak se rozhodla, že s dalším novým mužem už založí rodinu. Poznala Romana, který se tvářil jako vhodná partie, na kterou čekala. Zdálo se, že má i dost peněz a tak by mohla být zabezpečená. To, že jsou věci trochu jinak, než se zdá, zjistila náhodou. Jak je to doopravdy s bohatstvím jejího přítele?
Měla jsem už nejvyšší čas založit rodinu, bohužel, neměla jsem k sobě stále vhodného partnera. Pár vážných vztahů jsem sice zažila, ale nikdy to nevydrželo. Moc jsem toužila po dětech, tak jsem si řekla, že svoje nároky na muže snížím.
Cesta vlakem se mi vyplatila
V práci mě poslali na služební cestu do Ostravy. Docela jsem se těšila, změna prostředí se mi hodila. Odmítla jsem jet autem, tak jsem zvolila jako prostředek vlak. Pustila jsem si do uší přes pecky hudbu a začala dodělávat resty do práce. Když v tom mi někdo zaťukal na rameno.,, Dobrý den, slečno, je tady volno?“
Nade mnou stál krásný muž mého věku. ,,Ano, jistě, posaďte se,“ řekla jsem. Dál jsem dělala, že jsem zabraná do práce, ale už jsem se nemohla soustředit. Muž si chtěl povídat, tak jsem odložila sluchátka a dali jsme se do řeči. Jmenoval se Roman a byl také z Prahy. Nyní cestoval kousek za Ostravu, za rodinou.
Celou cestu jsme si povídali, nasmáli jsme se. Měla jsem pocit, že jsem se asi zamilovala. Vyměnili jsme si čísla. Volal ještě ten večer, zdali bychom zašli na večeři. Pozvání jsem přijala. Byl velmi milý a zdálo se, že má i dost peněz. Vybral docela drahou restauraci.
Bohatý muž
Stýkali jsme se v Praze velmi často. Zašla jsem nad tím, kolik drahých věcí kolem sebe má. Luxusní mobilní telefon, tablet první kategorie, auto muselo stát tak přes milion. Když mě pozval k sobě domů, nestačila jsem se divit, bydlel v přeplácaném luxusu. Bylo toho trochu moc.
Nesoudila jsem ho, každý má rád něco. Po roce chození jsem se k němu nastěhovala. Musela jsem smířit s tím, jaký má vkus, jediné, co mi stále nesedělo, bylo, čím se vlastně živí. Tvrdil, že je realitní makléř. Snažila jsem se ho dohledat na internetu, ale nebyla o něm ani zmínka. Nechtěla jsem, aby si myslel, že mu nevěřím, ale bylo to divné.
Na všechno měl půjčku
Jednou, když přišla pošťačka, dala mi pro Romana desítku dopisů. Tolik pošty mi nepřijde za celý týden, divila jsem se. Procházela jsem nerozbalenou poštu a kde bylo logo firmy, dohledávala jsem ji na internetu. Všechno to byly společnosti, které nevýhodně půjčovaly peníze.
Zhrozila jsem se. Když přišel Roman z práce, celý nadšený, že prodal další nemovitosti, ukázala jsem mu dopisy. Požádala jsem ho, aby je přede mnou otevřel. Tomu se bránil. ,,Pokud spolu máme žít, musíme si věřit!" řekla jsem. Velmi nesměle dopisy otvíral. Dlužil peníze! Měl nějaké mikro půjčky, něco byly větší spotřebitelské úvěry.
,,Panebože, proč si půjčuješ, když vyděláváš tolik peněz?“ divila jsem se. ,, No, víš, asi bych ti měl něco říct.“ Lezlo to z něj jako z chlupaté deky. Je obyčejným operátorem na jedné zákaznické lince. Celou dobu mi lhal. Miluji ho, jinou vadu nemá. Ale můžu mu ještě někdy věřit? Žádá mě, abych mu pomohla vše poplatit, aby byl čistý a my mohli založit rodinu. Musím si to nechat projít hlavou.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.