Laďka (32): Myslela jsem, že manžel přehnaně pracuje a litovala ho. On ale jezdil někam jinam

Když jsem se seznámila s Martinem, rozjížděl zrovna svou firmu. Já mu moc fandila a brzy se mu začalo dařit. Odletěli jsme spolu tenkrát na dovolenou a tam mě požádal o ruku. Po svatbě říkal, že se ještě víc zabere do práce, abychom si mohli postavit baráček. A tak pořád pracoval a jezdil pozdě domů. Bylo to náročné, ale já mu nic nevyčítala, protože to dělal pro nás.

Jenže se třeba stalo, že mi volal večer, že přespí v práci na gauči, protože má práce až nad hlavu a nemá smysl jezdit domů, jelikož brzy ráno má důležitý konferenční hovor. Bylo mi ho strašně líto.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (44): Nikdy jsem nezažila románek na jednu noc. Teď už jsem připravená

Litovala jsem ho

Jezdil domů unavený a neměl ani energii na milování. Říkala jsem mu, že si toho naložil moc a musí zvolnit. Baráček jsme sice chtěli, ale ne za cenu toho, že bude tak vyčerpaný. On ale sliboval, že největší nápor bude do konce roku a pak se to zlepší. A tak jsem byla pořád sama a občas mu psala, ale kolikrát ani neodepsal. Za nějakou dobu jsme byli ochuzeni i o společné víkendy, protože říkal, že musí dohnat resty a doma to dělat nebude, aby se mohl soustředit. Litovala jsem ho.

Jenže jednoho dne jsme měli výročí a Martin byl opět v práci. A tak jsem navařila dobré jídlo a chtěla ho překvapit u něj v práci. Bohužel tam nebyl a telefon nebral. Jela jsem domů v domnění, že si přeci jen vzpomněl a nejspíš odjel dřív. Ale nebyl ani doma. Přijel až pozdě a když viděl, že jsem nastrojená a je navařeno, divil se, co slavíme. Připomněla jsem mu, že máme výročí, a on mi řekl: „Promiň, vždyť víš, že jsem měl práci.“ Neřekla jsem mu na to nic, chtěla jsem nejdřív zjistit, co se děje.

Mohlo by Vás zajímat:

Broňka (66): Na stará kolena jsem požádala o rozvod. Už mě to přestalo bavit

Celou dobu jezdil jinam

Druhý den v neděli se sebral, že musí ještě do práce. Jakmile odjel, sedla jsem do auta a jela za ním, ale auto před kanceláří neměl. Volala jsem mu, ale on mi jen poslal zprávu: „Mám konferenční hovor, zavolám potom.“ Já jsem se naštvala a napsala mu, kde je, protože jsem u kanceláře a nikde není. Okamžitě mi volal nazpátek a křičel na mě, proč ho sleduji a že sedí s notebookem v kavárně a položil to. Brzy přišel domů a strašně jsme se pohádali. Já se ho zeptala, kde byl den předtím, a když mi odpověděl, že v kanceláři, přiznala jsem, že jsem za ním byla a vím, že mi lže.

Do toho mu pípaly smsky a já mu telefon vyrvala z ruky a viděla na displeji „Práce1“. Chtěla jsem vědět, kdo to je, a on říkal, že kolega. Já začala vyvádět, že mu teda nebude vadit, když na to číslo zavolám. Začal mě nahánět, ať se neztrapňuji a okamžitě mu vrátím telefon. Zavřela jsem se v koupelně a číslo vytočila. Na konci se ozval ženský hlas: „Marti, co se stalo?“ Udělalo se mi strašně zle. Hodila jsem po něm telefon a sbalila mu věci. Martin sliboval, že to ukončí, ale já si uvědomila, jak často se vymlouval na práci a lhal. S takovým člověkem bych žít nemohla.

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (32): Aby mi vzali dcerku do školky, provedla jsem věc, za kterou se stydím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.